Hancko do Feyenoordu aneb názorný příklad, jak by to mělo v Česku vypadat
KOMENTÁŘ JANA VACKA | Dovedu si představit, že odchod Dávida Hancka do Feyenoordu budí ve sparťanských fanoušcích rozporuplné pocity. S těžkým srdcem se loučí s oporou a jedním z příkladných lídrů mužstva. Na druhou stranu mu určitě významný posun v kariéře přejí. Podobně nejspíš smýšlí i vedení letenského klubu. Finišující transfer je nicméně příkladnou ukázkou, jak by to mělo fungovat.
Sparta je dlouhodobě ekonomicky nejsilnější a nejstabilnější klub v zemi. Tam, kde už ostatní musí podepisovat přestupové lístky, mohou si rudí dovolit odolávat. A třeba na zajímavé peníze ze zahraničí i nekývnout.
Sportovní ředitel Tomáš Rosický společně s kolegou Petrem Hrdličkou a generálním ředitelem Františkem Čuprem to ostatně v nedávné minulosti několikrát udělali. Odmítli haldu zajímavých nabídek na Adama Hložka, nenechali se omráčit stovkami milionů, které mohli vyinkasovat za Adama Karabce či Ladislava Krejčího mladšího.
Právě ekonimická stabilita majitele sparťanskému vedení tuhle možnost dává. Nejvyšší představitelé klubu ale dlouhodobě razí myšlenku, že Sparta nemůže stát pouze na štědrých finančních injekcích seshora. Musí být schopná si na sebe v maximální možné míře vydělat sama.
To jde v tuzemských podmínkách v zásadě jen dvěma způsoby: příjmy z Evropy a z hráčských transferů. Hancko logicky spadá do druhé kategorie. A je to názorný příklad, jak by to mělo vypadat.
Slovenského reprezentanta po dvou sezonách na hostování vykupovala loni v létě za zhruba 60 milionů korun. Navzdory počátečním trablům spojeným s nedůvěrou kouče Václava Jílka se Hancko vyprofiloval do pozice jednoho z lídrů.
Pomohl vylepšit kulturu uvnitř mužstva, stabilizoval své zdraví, výkonnostně vyrostl, z čehož pochopitelně těžil celý klub. Ten ho nyní vysílá do světa a do kapsy se jí vrátí prakticky pětinásobek. Čistě ekonomickým okem parádní počin.
Samozřejmě, po sportovní stránce se jedná o citelné oslabení. Stejně tak to samozřejmě bylo i v případě Hložka. Či Tomáše Součka, Vladimíra Coufala a Alexandera Baha, pokud bychom se chtěli podívat i na druhý břeh Vltavy.
Finanční aspekt ale nelze přehlížet. Bez prodejů do zahraničí si na sebe kluby zkrátka nevydělají. Ne za situace, kdy příjmy z televizních práv a prodeje klubových předmětů tvoří pouze marginální položky v sezonním rozpočtu.
V případě Hancka navíc Sparta těžila i z nadstandardního vzájemného vztahu. První nabídka z Feyenoordu, která na Letné přistála zkraje července, totiž činila pouhé dva miliony eur.
Kdo ví, jakým směrem by se jednání ubírala, kdyby slovenský reprezentant začal na odchod okamžitě tlačit. To se ale nestalo. Hancko k rudému klubu přilnul, rozhodně nezačal okamžitě balit kufry. Případné setrvání v Praze pro něj nepředstavovalo žádnou pohromu. Byť je jasné, že ho nizozemská výzva lákala.
Svým postojem dal ale Rosickému a spol. manévrovací prostor, díky kterému mohla Sparta z protistrany vytáhnout nakonec až pětinásobek. Měla totiž mnohem silnější vyjednávací pozici, kterou nakonec zúročila. Spokojené tak mohou být ve výsledku všechny strany, Hancko se loučí v dobrém.
A tak by to mělo být.
