Pokuta jako sekundární trest. Haškova sebedestrukce kariéry je mnohem víc
BLOG JANA VACKA | Vyloženě šalamounsky a chtělo by se říct i tak nějak ´po česku´ se zachovala mezinárodní arbitráž CAS. Svým verdiktem ve sporu Sparty s Martinem Haškem totiž do jisté míry udělala vítěze z obou stran. Morální vítězství patří klubu, jenž byl v třaskavé kauze zcela v právu. Ekonomické zase hráči, jenž odvrátil hrozbu devastační pokuty. Zdaleka nejbolestivější trest tak Hašek způsobil sám sobě.
Povinnost uhradit přes dva a půl milionu korun, to rozhodně není nic příjemného. Člověka v životě potkávají daleko pozitivnější zprávy. Viděno okem profesionálního fotbalisty, nota bene s minulostí ve Spartě, to zas tak nepřekonatelný problém není.
Martina Haška trest, který mu vyměřila mezinárodní arbitráž, nepochybně štípne. Určitě ho ale nesrazí na kolena a neuvede do neřešitelných finančních problémů. Pokud by měl hradit částku, kterou určili čeští rozhodci, tedy zhruba 20 milionů korun, byl by to úplně jiný příběh.
V kontextu celého příběhu je výsledná výše pokuty vlastně docela zanedbatelná. Hašek totiž svým krokem, kdy se bezprecedentně (a nyní víme, že i neoprávněně) rozhodl vypovědět na Letné smlouvu, tratil mnohem víc. A to nejen po finanční stránce.
Prakticky sám sobě sebral téměř tři roky aktivní kariéry. Roky, ve kterých měl být na vrcholu. Pokud by se Spartou dokázal najít mírovou řeč a umanévroval poklidný rozchod, klidně nyní mohl působit v daleko lepším klubu. Potenciál a předpoklady na to rozhodně měl.
Místo toho se však na dlouhé měsíce uvrhl do stavu nezaměstnaných. Následně se přes druholigový německý Würzburg dostal až do dalekého Turecka. Aktuálně kope za Erzurumspor, toho času už rovněž druholigový.
Není příliš složité si domyslet, že se v daných destinacích nejspíš nedostal na takové příjmy, na jaké by mohl pomýšlet, nebýt kauzy se Spartou. Ve výsledku tak Hašek za uplynulé tři roky přišel o násobně větší částku, než činí samotná pokuta.
Ještě bolestivější je ovšem sportovní aspekt. Slibně rozjetá kariéra šikovného záložníka je de facto v troskách, cesta zpátky na výsluní může být pro Haška mimořádně složitá, skoro až neřešitelná. Věk nelze zastavit, v říjnu mu bylo už sedmadvacet let. V Turecku navíc kdovíjak nezáří, za podzim vstřelil jediný gól.
Nyní, když se břemena soudního sporu zbavil, se mu jistě bude dýchat lépe. Mohou se objevit nabídky, které byly kvůli čekání na verdikt CAS zapovězené. Budou ale dostatečné, aby hráči kompenzovaly předešlou finanční i sportovní ztrátu? To se nejeví úplně pravděpodobně, jistý cejch ze sebe totiž Hašek už nikdy nesmyje. Tím spíš, když v právní rovině spor se Spartou na celé čáře prohrál.
Klub se po zásluze může považovat za vítěze. Razítko na skutečnost, že v kauze postupoval zcela podle řádů a pravidel, pro něj má největší váhu. Právě o to usiloval především.
Není nicméně složité si domyslet, že z výše stanovené pokuty na Letné radost nemají. Přišli o hráče, na kterého měli krátce před výpovědí smlouvy nabídku z Maccabi Haifa v hodnotě 800 tisíc eur (přes 20 milionů korun). A v rámci ´refundace´ obdrží nazpět jen přes desetinu této částky.
Je pochopitelné, že CAS nechce jít cestou, kdy bude hráče, jakkoli se provinili, ekonomicky likvidovat. Zároveň se můžeme bavit, do jaké míry svým verdiktem klub opravdu chrání…
Má být výše oné pokuty opravdu zřetelným signálem, aby hráči podobný postup jako Hašek v budoucnu za žádné situace neopakovali? Spíš ne. Mnohem větší mantrou je onen následný soudní kolotoč, který může fotbalovou kariéru rozbombardovat na prvočinitele.
To je ve výsledku daleko děsivější hrozba než čistě finanční aspekt. Ten je, minimálně v tomto případě, na vedlejší koleji.
