Baník jako na zápase starých pánů. Zrychlit musí celý tým. I Hapal
KOMENTÁŘ JIŘÍHO FEJGLA | Plány to byly velkolepé, činy je následovaly, do kádru dorazilo deset nových tváří. Teď jde o to, zda byly správné, šly směrem, kam se chce hrdý Baník, uznávaná to marka tuzemského fotbalu, posouvat. Po prvním zápase ligové sezony v Liberci by se ironicky dalo podotknout, že spíš naskočil na dráhu jedoucí do pekla.
Taková to byla v Liberci bída, výsledek 1:3 je ještě milosrdný. Suita kolem trenéra Pavla Hapala a sportovního ředitele Luďka Mikloška se jím nesmí nechat zmást - a také zapomenout, že pár šancí si mužstvo vytvořilo. Podalo totiž naprosto šílený výkon, a to ve všech řadách. Na hřišti i na lavici.
Nelze se chlácholit ani (byť rozumovým) argumentem, že se jednalo o první špíl ročníku. Je třeba rychle jednat a změnit vše, co nešlapalo.
Nebylo toho málo.
Součinnost, to až tantrické slovo nynějšího fotbalu, zmiňme jako první. Konkrétních důkazů by se našlo mraky. Za všechny lze vypíchnout situaci před druhým gólem. Obránci se houfně stáhli na první tyč, kde byl nepříjemný Luka Kulenovič. Nějak si nevšimli, že za nimi číhá pozdější střelec Lukáš Červ.
V této oblasti to však drhlo i jinde. Mladý kapitán Filip Kaloč hrál sice pod psa, jenže úplně za to nemohl. Další střeďáci Daniel Tetour s Ewertonem (ten tedy obýval jakousi nedefinovatelnou pozici) mu nepomáhali. Stejně tak stopeři, které lehce přehrával Kulenovič a chystal míče šikulům Christianu Frýdkovi a Lubomírem Tuptou. Proti této dvojici byl Kaloč bezradný i bezmocný.
Přidejme ještě jeden konkrétní faktor. Slovan hodně útočil zleva, Ahmed Ghali byl výborný. Navíc je to raketa. Jenže Jan Juroška z pozice wingbeka prakticky nepomáhal pravému stoperovi Filipu Blažkovi, jehož doménou rozhodně není rychlost. Ten navíc špatně odhadoval Ghaliho náběhy, nedokázal načasovat pohyb.
Tím se dostáváme k druhé veličině. Rychlost, první přikázání moderní hry. Nejde pouze o rychlost pohybu, ale také myšlení, rozhodování, realizace. Rovněž v tomto ultraklíčovém faktoru Baník zle zaostával.
Přitom před sezonou měl jiné plány. Kádr se snažil přebudovat tak, aby se dynamika zvýšila. Typově se mu to vlastně povedlo: Abdullahi Tanko, Filip Kubala či Ewerton jsou nositeli bleskových záležitostí. Na hřišti to však nebylo vidět.
Základ byl zřejmý. Rozehrávka byla zoufale pomalá. Jak na zápase starých pánů. Stopeři si předávali míč mezi sebou, každý si dal tak tři doteky - asi si chtěli zahrát. Stáli na něm, jak se říká. Směrem dopředu mířily přihrávky výjimečně, navíc bez nápadu i tempa. Mužstvo hru neotáčelo, nesnažilo se otevřít soupeřovu defenzivu. Slovan byl úplně v klidu, Baník ho nemohl překvapit.
Idea se prostě minula se skutečností, což jde především za koučem Hapalem. Měl dříve reagovat, osvěžit mančaft. Také ho lépe nachystat. I když není letní příprava tak dlouhá jako zimní, systémové přerody se během ní dají uskutečnit, což dříve ukázal například trenér Miroslav Koubek v Hradci Králové.
Hapal (a každý trenér) je klíčovou postavou klubu, teď to musí ukázat.
