Když sudí hráčům nevěří. Proč mělo finále MOL Cupu nechutný konec?
BLOG JIŘÍHO FEJGLA | Pěsti na hřišti, bitky fanoušků, to vše bohužel přebíjí, co se dělo při pohárovém finále mezi nakonec triumfující Spartou a Viktorii na hřišti. Chvíle před ceremoniálem byly nepříjemné, mrazivé. Bohužel, nelze však říct, že před nimi se konal v Plzni ohromující festival umění, nevšednosti.
Velké finále bude připomínat spíše sprint letenského kustoda Luďka Straceného až k domácí lavičce či reakci Martina Kastnera, kondičního kouče červenomodrých. Oba byli vyloučeni a připomněli, jak na tuzemských lavičkách často vyvádějí i členové druhého sledu (při vší úctě) realizačních týmů. Prostor před lavičkami by přitom měl být primárně královstvím hlavního trenéra, nikoho jiného…
Samozřejmě na rozháraném průběhu posledního zápasu druhé nejdůležitější soutěže mají podíl všichni. Hráči, kteří po sobě šli prakticky drsně od první minuty, ukřičené lavičky, samotné napětí ultradůležitého utkání, ale také rozhodčí.
Ondřej Berka zvolil hned od začátku metr, který by se nehodil ani na setkání přípravek. Chvílemi to vypadalo, že stačilo, aby borci kolem sebe proběhli, a už pískal nedovolený zákrok. Jeho úzkostlivost vyloženě bouchala do očí.
Samozřejmě, do utkání šel s cílem, aby se mu nerozpadlo, aby z něj nebyla lidově řečeno bramboračka, jenže nezvolil pro to dobré nástroje. Týmům od začátku ani nedal šanci, aby se pokusily odehrát finále chlapsky - tedy tvrdě, ale bez zákeřností, filmování, přehrávání bolesti.
Prostě jim nevěřil - a oni toho navíc začali zneužívat. Hra se rozdrobila, neměla spád, tudíž ani kvalitu a atraktivitu.
Duel Viktorie se Spartou tak zapadl do střetů velké trojky z minulých let, kdy se nedalo o fotbale prakticky mluvit. Střety se proměnily v pouhý boj, herních věcí jsme moc neviděli. V Plzni to bylo ve středu v podvečer podobné, vždyť Berka nakonec odpískal dvaatřicet faulů, což je bezesporu nedobré číslo.
Viníci byli i hráči, ale sudí na tom měl zásadní podíl.
