Vzpomínka na Košťála: Ano, jemu ten míč nevypadl... Hláška žije dál
BLOG JIŘÍHO FEJGLA | Byl to zběsilý zápas tehdy v Ženevě. A co teprve, když promluvil Vlastimil Košťál, tehdy rozhodně nejmocnější muž českého fotbalu. Ve středu večer si na něj (snad) každý vzpomene. Notabene pokud byl na tribuně…
Neděle, 15. červen 2008. Že šlo o poslední den týdne, si pamatuju dodnes. Aby ne. Co se dělo na place, člověk, který byl na místě, dokonce musel pracovat, nikdy nezapomene. Jde o jeden z památných zápasů české reprezentace - pohříchu v negativním smyslu.
Přitom šlo, tedy pro nezaujatého diváka, o strhující podívanou. Češi vedli 2:0, skórovali Jan Koller s netradičním střelcem Jaroslavem Plašilem. Pak trefil Jan Polák tyč a ihned byl jasně faulován. Penalta! Tak ne, rozhodčí ji odmítl, přitom by bylo hotovo.
Ale i vedení 2:0 dávalo jistotu postupu do čtvrtfinále, v němž by se tým potkal v podmanivé Vídni se Španělskem. Prostě by ho čekal kasamač.
Bylo pozdě večer, čeští novináři měli napsáno. Postup, krása, uzávěrka totiž velela, aby byly texty o duelu odeslány se závěrečným hvizdem.
Začala však tortura. První gól zatím jen donutil přítomné zpozornět. Druhý však „zařídil“ ten, jenž přece nikdy nechybuje. Petru Čechovi se nepodařilo udržet v rukavicích lehký centr a Nihat Kahveci (čteno Kahvéči) vyrovnal.
V tu chvíli bylo nutné sáhnout do článků. Skóre se totiž naklonilo tak, že se čekalo na penaltový rozstřel. Ano, to je podle pravidel jedna z věcí, které mohou rozhodovat i ve skupině při shodném počtu bodů, stejném skóre. Málokdo to do té památné neděle věděl, to je nutno přiznat.
Nakonec však znovu zasáhl „Kahvéči“, trefil se po úniku do šibenice, balon zvaný Europass, stříbrná koule s trošku prapodivnými černými fleky, zapadla do sítě. Bylo po penaltách, bylo po naději, konec. Ve skutečnosti ne, texty bylo nutné znovu „přemlátit“.
Jenže ne naposledy. Po zápase si to totiž štrádoval mixzónou tehdejší místopředseda svazu a manažer reprezentace Košťál a mezi zuby procedil při hodnocení větu: „Mně ten balon nevypadl.“ Tak zněla jeho odpověď na to, zda vyvodí nějaké důsledky z nepostupu ze skupiny. Jasně, mířil na gólmana Čecha.
A bylo z toho pořádné haló, to věřte, proto Sport oslovil po šestnácti letech Košťála se žádostí o rozhovor. On slušně a celkem vtipně odmítl: „Nejsem rád, když se vytahují dinosauři.“ Košťál nakonec funkci manažera položil, z fotbalu se stáhl.
Ale jeho výrok žije.
