Panákovo ne reprezentaci jako Sparto, děkuju. Ale… Není to škoda?
KOMENTÁŘ JIŘÍHO FEJGLA | Ne, není to uražený vzkaz, spíš věty smutku, možná i nepochopení se obou stran. Sparťanský defenzivní boss, dnes už kapitán dvojnásobných mistrů, vzkázal reprezentačním trenérům, že přestává čekat na premiérovou pozvánku do národního mužstva.
Po výkonech v posledních dvou letech ji Filip Panák hledal v poštovní schránce naprosto oprávněně. Ale… Kde nic, tu nic. Ivan Hašek jen pokračoval v trendu, který nastavil předchůdce Jaroslav Šilhavý.
„Vyhodnotil jsem si, že pro mě nemá smysl reprezentovat, protože nyní se budou hrát přípravné zápasy a Liga národů. Až bude mistrovství světa, bude mi třicet let, při mistrovství Evropy dvaatřicet,“ řekl střední stoper.
„Není to nic proti nikomu. Cítím, že pro mě je momentálně lepší odpočívat a věnovat se Spartě, než každý reprezentační sraz doufat, jestli se na něj dostanu. Chtěl jsem jet reprezentovat, ale řekli mi, že bude lepší, když zůstanu doma a odpočinu si.“
Jeho rozhodnutí je na jednu stranu logické, navíc na Letné rozhodně vítané. Panák je klíčový muž, kvalitou patří k evropské úrovni. Po neskutečných zdravotních lapáliích (jak řekl jeho agent Václav Svěrkoš, u Filipa se nehrálo o to, zda bude hrát fotbal, ale zda bude žít…) se vrátil do topové formy. Přiznejme, málokdo to čekal. Sparta mu k tomu dala všechny podmínky, možnost individuální přípravy, což pokračuje také po jeho návratu do centra dění. On jí je vděčný, což xkrát zopakoval.
V poslední sezoně se navíc vyšvihl nejen herně, ale také možností využití - zvládl třicet duelů v lize (z pětatřiceti), k tomu devět v evropských pohárech a tři v tom domácím. Zásadně přispěl k dvojitému triumfu, tedy double. Trenér Brian Priske ho občas posadil, musel obránce brzdit, chtěl nastupovat ještě víc.
Při proměně zdravotního stavu se opět začalo řešit téma Panák v reprezentaci. Pochopitelně. Kluk, který začínal jako záložník, dokonce i ofenzivní, do ní výkonností bezesporu patří. Jen ho dřív brzdil zdravotní stav a nutnost držet si osobní program. I Sparta byla ráda, že během přestávek přibrzdí a „jede si svoje věci“. Jenže to přestalo platit, postupně dostal Panák volnost.
Pozvánka stejně nepřišla…
Proto hráč na soustředění v Německu zareagoval, jak zareagoval. Spartě se dozajista (potichu) ulevilo, on jí gestem vlastně poděkoval za letitou trpělivost.
Přesto nelze zahnat pochybnosti.
Zaprvé: Není to předčasné? Třicet, při případném postupu na mistrovství světa, není žádný věk. Ani dvaatřicet při další evropském mistrovství.
Zadruhé: Mančaft trenéra Haška na nedávném EURO používal prvky, v nichž by jim letenský blonďák zásadně pomohl. Ano, Robin Hranáč se ve středu defenzivního trojzubce předvedl tuze interesantně, přesto mu některé dovednosti proti Panákovi (a naopak) scházejí. Vždyť by se mohli pánové doplňovat, lze je využít s ohledem na typologii soupeře.
Zatřetí: Takový hráč by měl mít v životopise starty za národní mužstvo!
Pokud ne, půjde o zahozenou šanci. Ze všech stran.
