Suchopárkova nejasná cesta, i když úspěšná. Obžaloba mladých hvězd
KOMENTÁŘ JIŘÍHO FEJGLA | Má mančaft jako zvon, říká se. S ním přece musí drtit soupeře, ukázat se v Evropě. Adam Karabec, Matěj Jurásek, Antonín Kinský (ten už si odskočil do prvního mužstva), Václav Sejk, Kryštof Daněk, Štěpán Chaloupek, Filip Prebsl, zlobivý Michal Ševčík, na začátku kvalifikace Martin Vitík či Daniel Fila. To je přece síla! Proč tedy Jan Suchopárek s reprezentací do jedenadvaceti let klopýtá?
Strastiplná cesta. Často padali dolů, pak se zase museli vracet, aby se mužstvo alespoň prodralo do baráže o EURO. Nakonec se to povedlo po výhře 3:0 nad Litvou v Hradci Králové.
„Ze srdce musím říct, že jsem unavenej. Není to jednoduché. Byť se vám to třeba nezdá, dáváme tomu týmu energii, z toho jsem vyšťavený, z celého průběhu kvalifikace. Komentáře nejsou příjemné. Řeknete, že máme hráče, kteří jsou ve formě, jsou výborní, přitom já vlastně nevím, z jakého to je důvodu,“ líčil trenér Jan Suchopárek.
Tyto věty ze sebe kouč sypal na tiskové konferenci po vítězství. Netvářil se rozhodně jako člověk, kterému spadl kámen ze srdce.
Jeho éra už je prostě taková. Nejasná, někdy rozporuplná, i když v důsledku a výsledku vlastně poměrně úspěšná. U jedenadvacítky je druhý cyklus. První proměnil v postup na „malé“ EURO, ve druhém má stále šanci.
Přesto je zpochybňován a vlastně se ani příliš nepočítá s tím, že by mu výkonný výbor asociace, tedy jakási fotbalová vláda, nabídl další smlouvu.
Kde se berou negativní myšlenky?
