Šilhavý jde pod gilotinu se svými. Co může Kalvach ještě udělat víc?
BLOG JONÁŠE BARTOŠE | Nominační verdikt se dal čekat. Jaroslav Šilhavý nepatří mezi experimentátory ani odvážné pokerové hráče. Na klíčovou kvalifikační bitvu v Albánii a následný duel s Faerskými ostrovy vybral osvědčené harcovníky. Třeba Lukáš Kalvach vyšponoval své výkony do životní formy, rovněž disponuje potřebnými zkušenostmi z velkých a těžkých zápasů. Jenže ať se na hřišti přetrhne, zůstává mimo hlavní proud.
Kalvach ve FORTUNA:LIZE dominuje asistencím (5), v bodovém žebříčku se dělí o třetí příčku (1+5). V pořadí iSport Indexu též drží bronz (6,72). Jak vystihl David Limberský v rozhovoru pro Sport – geniálně spojuje defenzivu s ofenzivou, v současné formě je téměř dokonalý. Skvěle čte hru, kope standardky, prakticky nekazí a téměř nesleze ze hřiště. Třeba na Spartě znovu vyšvihl brilantní výkon. Cpe se i do koncovky, vyrovnání v nastavení mu odvrátil báječným zákrokem Martin Vitík.
V Šilhavého optice to stačí jen na listinu náhradníků pod čarou. Kalvachovi není nároďák i vzhledem k početné konkurenci dlouhodobě souzený, za kariéru nastoupil ve čtyřech zápasech na nicotných 128 minut. Už se z něj nestane dynamický hráč, ale kapitánovi Tomáši Součkovi by mohl výrazně pomoct v rozehrávce i výstavbě hry. Pokud k nim přidáte běhavého, nepříjemného a do ofenzivy schopného bojovníka (Michal Sadílek, Ondřej Lingr), můžete dát dohromady zajímavou a velmi funkční středovou osu.
Kalvach může jen těžko předvést víc, aby si reprezentační vstupenku zasloužil. Co na jeho aktuální formu Šilhavý? V plzeňském obchodním domě v pondělí odpovídal před veřejností v obvyklém stylu, jakým část fotbalové veřejnosti dráždí. „Středových hráčů, kam spadá i Lukáš (Kalvach), máme ve výběru pět. Také mají formu, proto ke změně nedošlo,“ vysvětlil krátce. Fanoušky často zajímaly spíš věci okolo plzeňské Viktorie, na které se ptali přítomných Jindřicha Staňka nebo Daniela Koláře.
Většinu Šilhavého nominace lze pochopit. Třeba Souček s Vladimírem Coufalem válí v Anglii náramně. Pochyby nejsou u týmového jádra, v nějž trenér logicky věří. Příliš na výběr není ani v ofenzivě, kde stále chybí klíčový diamant Patrik Schick, jenž snad pomalu vstává z dlouhého zdravotního martyria.
Ďábel se skrývá v detailu. Šilhavý v 23členném výběru neuhnul prakticky ani o píď, oproti ani ne měsíc staré nominační listině provedl jen kosmetické drobnosti. Přitom opomíjí tzv. „HOT“ hráče, tedy ty, co se vyšvihli do maximální formy. Vedle Kalvacha například Filipa Panáka či mladíky Robina Hranáče a Pavla Šulce, jejichž jména v debatách mezi fanoušky i odborníky často zaznívají.
Šilhavý stojí raději u střídačky než za mikrofonem při konferencích. Uvědomuje si, že před bouřlivou kulisou v Tiraně hraje i o vlastní reprezentační budoucnost. V krizové chvíli se ale ještě víc zatvrdil a podržel hráče typu Brabec, Stronati či Hložek. Zkrátka když jít pod gilotinu, tak se „svými“.
