Nároďák postoupil na EURO. Mělo by se chválit, ale po dvojutkání s Kosovem a Bulharskem moc nevím, co si mám myslet. Doma jsme sebevědomí, v kvalifikaci jsme vyhráli všechny zápasy, ale vyjedeme ven a po nás potopa. Vždyť neporazíme ani Bulhary, navíc skoro nevystřelíme. Jedním dechem musím říct, že nepostoupit z takové skupiny by byla skoro až ostuda.
Zaplaťpánbůh, že na nás nějakej losovací koš zbyl a neskončili jsme v odpadkovým koši. To by musely na FAČRu dávat výpověď i uklízečky. Takovej rámus by to byl. Jeden kamarád mi položil otázku, co dokážeme na šampionátu. Úplně jsem se zarazil. Odpověď je strašně složitá.
Každý musí říct nevím, což je moc smutný. Vypovídá to o naší reprezentaci mnohé. Před jakýmkoliv zápasem nevíme, jak to odkope. Jeden zápas byl excelentní, ten s Anglií, pak ale také průšvihy ve Wembley a v Kosovu. Nyní další špatný výkon v Bulharsku. Jak jsem nakonec odpověděl? Že tohle mužstvo musí mít štěstí. A pak můžeme pozlobit silnější soupeře.
Našemu nároďáku chybí jedna vlastnost – šikovnost, kumšt, fortel. Nechci se dokola vracet o patnáct let nazpátek, jenže mi to nedá. Rosický, Šmicer, Berger, Nedvěd, Poborský. To byli šikulové, záloha jako z praku. Nechci o současné generaci tvrdit, že fotbal neumí, ovšem jejich slavní předchůdci byli úrovní o dva levely výš.
Máme slušné fotbalisty, ale výraznější um jim schází. Bez urážky. Aby to nevyznělo nepatřičně,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
Témata:
fotbal, reprezentace, blog, Ladislav Vízek, sport, EURO 2020, Anglie, Slavia, Evropa, Bulharsko, Kosovo, Wembley, Bulhaři, Tomáš Rosický, Vánoce, Aleš Kotalík, Fotbal na Heureka.cz
