Musím říct, že na zápas se Skotskem jsem se těšil, a to z jednoho důvodu. Na Slovensku jsme předvedli velmi dobrý výkon, hráli jsme vážně dobře, až jsem si říkal, jestli jde opravdu o náš nároďák. Kluci byli živí, balon u nohy jim vůbec nevadil, Slováci z nich byli úplně na větvi. Jedním dechem ale dodávám, že naše bratry jsem v horším stavu v životě neviděl.

Byla to od nich setsakramentská bída. Naše hráče jejich nemohoucnost naopak zvedla, díky nám měl zápas šťávu a tempo. Slováci jsou velcí nacionalisté, každé derby šíleně prožívají, ale my je sfoukli jako svíčku. Proto jsem se tak těšil, jak si stejným způsobem podáme i Skoty.
Natěšení mě rychle přešlo. Sraz se ruší, všichni alou do karantény, s ostrovním týmem se hrát nebude. Druhý den ráno bylo všechno jinak. Může mi někdo vysvětlit, jak je možné, že tímto způsobem se vede v české reprezentaci komunikace? Kdo je za to zodpovědný? Chápu, že to bylo složité, ale přece nemůžete každou chvíli vydávat naprosto rozporuplná stanoviska.
Lidi pak z toho mají jen srandu. Vůbec se jim nedivím. Nicméně kvituji, že po mnoha chaotických rozhodnutích nastoupil proti Skotům zbrusu novej tým. David Holoubek říkal, že měl jen pět hodin na jeho složení.