Lukaku by ani mně nezamotal nohy jako Čelůstkovi. Dobře, že Kúdela jel
KOMENTÁŘ LADISLAVA VÍZKA | Máme za sebou celkem důležitej reprezentační sraz. Když se na to podívám čistě matematicky, z devíti bodů udělal národní tým jenom čtyři, to je víc ztrát než zisku. Ano, je v tom remíza s Belgií, ale také minus tři body z Walesu, které nás můžou velmi mrzet. Před startem kvalifikace jsme neměli velké oči, přesto jsme po prvním místu trochu pošilhávali. To skončilo, je jasné, že první flek je pro nás nedostupnej. Až do konce na něm vydrží Belgie. Vkrádá se mi do myšlenek, že je to trochu smutný, ale nechci být a priori kritickej.
Přesto platí, že nároďák je schopnej, dokonce si myslím, že všehoschopnej. Nyní bude kvalifikační přestávka vyplněná Eurem, na něm se z nás může stát ještě silnější tým. Ze všech stran slyším, jak se reprezentace začíná líbit fanouškům, jak klukům přejí úspěch. To je hrozně dobře, z druhé strany to je zavazující a nebezpečný. Kluci si na sebe upletli bič.
Musím se zastavit u jednoho jména, Ondřeje Čelůstky.
