Video se připravuje ...
KOMENTÁŘ LADISLAVA VÍZKA | Liga nám nabírá grády, což je dobře. První trojka je srovnaná ve dvou bodech. Co mě na jaře nejvíc udivilo, jsou venkovní zápasy Slavie. Získat jeden bod z dvojutkání v Teplicích a Českých Budějovicích, je milí slávisté na pováženou. Mělo to být povinných šest bodů, naprostá automatika. Místo toho sešívky dvakrát těžce narazili. Poslouchal jsem Jindru Trpišovského po víkendové porážce na jihu Čech, ponižující výsledek byl prý způsobený slabou soubojovostí, horším terénem a nižší psychickou odolností. Já to řeknu pěkně česky a bez výmluv: Prostě jste hráli jedno velký houby. A to jsem ještě slušnej…
Mluvil jsem s několika slávisty, byli mezi nimi i trenéři, a každý je doslova nervózní z rotací v sestavě. Změn je každý víkend přespříliš. Někdy to Jindrovi vyjde, jindy ne. Nicméně trénovat stylem „pokus omyl“ není ve Slavii možný. Nevidím žádnou stabilní kostru, to je prostě problém. Když pak Ševčík řekne, že jich je v kabině hrozně moc a pomalu nikdo neví, kdo bude hrát, nutí to k zamyšlení.
Jindra je jako barman. Zaklepe šejkrem a vypadne mu sestava. Samozřejmě že pokaždé jiná. To je také největší příčina, že Slavia na jaře nemůže najít tvář. Hraje se strachem. Bez sebevědomí. Neúčelně. Pod Trpišákem se na mužstvo vždycky dobře dívalo, teď z toho akorát pálej oči.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
