Hašek hrál jako Slavia, Krejčí mi přijde těžší. Chorase nevyšoupne ani Schick
KOMENTÁŘ LADISLAVA VÍZKA | Máme za sebou další dvojzápas národního týmu. Vnímám to tak, že po vítězství nad Albánií (2:0) a remíze s Ukrajinou (1:1) se Ivanu Haškovi uvolnil na krku řemínek. Před měsícem jsme pomalu hledali nového kouče reprezentace, abychom minulý pátek odehráli suverénně nejlepší zápas za trenérovy éry. Chtělo by se říct, že všechno je zapomenuto. Ale tak to samozřejmě není. Ivan bude muset výborný říjen potvrdit hned v listopadu, kdy se bude rozhodovat o vítězi skupiny Ligy národů. Teď má chviličku klid, může se konečně uvolnit.
Byl jsem překvapený, jak se mužstvo dovedlo emočně vyladit. Radost z fotbalu z něj doslova čišela. Povedlo se složit sestavu, na Ukrajině se do ní sáhlo jen vynuceně, za to je třeba Ivana ocenit. Nutně potřebuje najít sedm osm lidí, bez kterých si nedovede představit existenci. Snad je nyní opravdu má. Víte, ještě docela nedávno jsem si neuměl představit, že hrajeme s Červem a Šulcem. Ale nyní musím konstatovat, že ti kluci na hřiště patří.
Sedí jim styl, kterým jsme se rozhodli hrát. Tedy hodně běhání, náročnosti, napadání. Proti Albánii a Ukrajině jsme hráli fyzicky vyčerpávajícím způsobem. Takhle reprezentace nikdy nehrála. Tohle mužstvo ale techniky neoplývá, musí vsadit na tempo a běhání. Hašek to pochopil,
