Poborský a Häring: Premier League je největší SHOW. Řeší proměny klubů či roli expertů

Diogo Jota zemřel. Šok, který otřásl nejen Anfieldem, ale i světem za jeho hranicemi. Jak se tým vyrovná s takovou bolestí? Se ztrátou, kterou nenahradí žádná statistika?
Poborský: „Těžké téma hned na začátek. Po sportovní stránce se s tím tým nějak srovná, ale tady jde o něco mnohem hlubšího. Odešly dva mladé životy v plné síle. A to je vždycky strašná tragédie. Myslím, že tady nemá smysl mluvit o sportovní stránce, ale o té lidské. V uvozovkách bylo zajímavé sledovat, jak silně to zasáhlo celý svět, nejen fotbalový. Tyhle věci se bohužel stávají. Mně je přes padesát, zažil jsem jich už hodně, ale nikdy jsem neviděl, že by to vyvolalo tak obrovskou vlnu. Umělci, sportovci, politici, všichni o tom mluvili, vzdávali hold, děkovali, připomínali. Ta síla byla neuvěřitelná. Masivní, intenzivní. A vlastně pořád trvá. Premier League ještě nezačala, druhá vlna teprve přijde. Liverpool bude celý ročník hrát s jeho dvacítkou na dresu.“
Häring: „Ty okolnosti to ještě umocnily. Byli to bratři. Rodiče přišli o oba syny. Týden po svatbě, tři malé děti zůstaly bez táty. Každá předčasná smrt je hrozná, ale tady to bylo ještě o stupeň bolestivější. A zároveň bylo nesmírně silné, jak v těch reakcích, ať už od spoluhráčů, nebo lidí, kteří ho znali, zaznívalo, jaký to byl člověk. Nejen skvělý fotbalista, ale taky jeden z nejoblíbenějších kluků v kabině. Veselý, normální, bez manýrů. Každý ho měl rád. Shodli se na tom úplně všichni.“

Přesně takové typy jsou pro klub mimořádně důležité.
Häring: „Týmy, které dobývají tituly, je nevyhrávají jen díky hvězdám v základní jedenáctce, ale i díky tomu, že kabina funguje. A díky hráčům, kteří jsou ochotní přijmout svou roli, třeba dvanáctého nebo třináctého v pořadí. Nehrají každé utkání, ale když naskočí, umí ho rozhodnout. Jako Jota v dubnovém derby s Evertonem, kdy zařídil výhru 1:0. Byl to jeho poslední gól za Liverpool. Takové momenty budou chybět. A je otázka, jak se tým se ztrátou vyrovná. Protože kamkoli přijedou, stadion bude chtít vzdát hold. Už při generálce před sezonou se ve dvacáté minutě zastavila hra, všichni povstali. A to se bude opakovat.“
Poborský: „Bude to nepříjemné.“
Häring: „Ne že by na to chtěli zapomenout, vůbec ne. Ale každý týden jim to bude někdo připomínat.“

Loni v létě nedostal Arne Slot jedinou posilu a kádr zůstal prakticky beze změn. Teď má pět výrazných přírůstků – a pryč jsou Alexander-Arnold, Díaz, Núňez i Jota, který zemřel při autonehodě. Jak zásadně to promění tvář Liverpoolu?
Häring: „Těch změn je víc, než by se u úspěšného týmu čekalo. Posílit ale museli, to bylo jasné. Potřebovali krajní obránce napravo i nalevo. A protože už nevěřili Darwinu Núňezovi, museli přivést útočníka. Po tragické smrti Joty vlastně rovnou dva. To samozřejmě žene nahoru i rozpočet. Liverpoolu se občas vyčítá jisté pokrytectví. Tvrdí, že nebude utrácet, ale utrácí. Jenže oni to mají nastavené jinak. Když nemají důvod, jako loni v létě, na trh nejdou. Ale když vidí příležitost – hráče, kterého opravdu chtějí –, tak ho koupí. A teď se těch důvodů sešlo několik, včetně tragédie, která je přinutila reagovat víc, než by možná bylo zdrávo. Na druhou stranu, z předchozích let mají účetnictví pod kontrolou.“
Poborský: „Mají ten polštář.“
Häring: „A důvod, proč teď mohou tolik investovat, je prostý: protože si to můžou dovolit. Jejich příjmy rostou. Navýšili kapacitu stadionu na 60 tisíc, což znamená větší tržby. Mají nový kontrakt s Adidasem, další peníze. Navíc některé hráče dobře prodali: Luis Díaz šel za 70 milionů do Bayernu, Núňez za 53 do Arábie, Jarell Quansah za 35 do Leverkusenu, Kelleher za 15 do Brentfordu, Alexander-Arnold aspoň za 10 do Realu, Morton za 10 do Lyonu. To je dohromady skoro 200 milionů eur, takže ten rozdíl v bilanci nakonec nebude tak dramatický.“
Poborský: „Tu největší změnu udělali už loni a tou byl příchod Slota. V té chvíli ani nedávalo smysl do toho zasahovat. Tým fungoval, byl zdravý, podle mě na vrcholu. Jakýkoli další zásah by mohl přinést spíš zmatek. Všichni čekali, co se bude dít, jestli to bude fungovat, nebo ne. A ono to fungovalo skvěle. Hlavně začátek sezony, nebo spíš její první tři čtvrtiny, byly fantastické. Ke konci už bylo vidět, že to trochu drhne, a možná právě to je vyprovokovalo k dalším krokům. I když to zní zvláštně, protože vyhráli titul, věděli, že navázat na to nebude stačit. Bylo jasné, že potřebují krajní obránce na obě strany. A koupili to nejlepší, co trh nabízel. Teď bude spíš zajímavé, jak z té šatny sestaví základní jedenáctku. Přetlak bude obrovský. A v takových klubech jde vždycky o velká ega.“

Nelítostná konkurence na všech postech.
Poborský: „Těch dvacet hráčů má ambici hrát základ. A právě tady se ukáže, jak je na tom Slot. Ne po sportovní stránce, ale v tom manažerském, diplomatickém umění. Naladit tým, vysvětlit náhradníkům jejich roli. Proč hrají, proč ne, proč zrovna začíná jiná jedenáctka. Podle mě kádr doplnili výborně, ale známe to, jména ještě nic nezaručují. Uvidíme, jak to bude fungovat na hřišti. Změnu ale udělat museli. Možná by to ještě rok dohráli, ale do budoucna bylo potřeba tým okysličit. A to zvládli skvěle.