Sparta po ztrátě nadějí na titul? Smutek, křeč a mlčení
Zápas před koncem ligy vyhodila trenéra a mění strukturu vedení klubu. Jaroslava Hřebíka posunula z role generálního sportovního manažera do pozice sportovního ředitele. Sezona pro fotbalovou Spartu končí nejen bez titulu, ale evidentně i v obrovském chaosu a v křeči. Proč k tomu všemu došlo a co se nyní dá dělat?
Sympatický projekt nové Sparty dostal vážnou ránu vlastně ještě před tím, než pořádně začal. To když v únoru Letnou otřásla tragická smrt ředitele klubu Lukáše Přibyla.
Muže, který měl být motorem nové Sparty. Muže, který byl pro řadu lidí ve vedení Sparty blízkým přítelem. Lidsky se dá velmi dobře pochopit, že vedení klubu svíral žal. Jenže do smutku zahalená Letná si s novou situací evidentně nevěděla rady ani v dalších týdnech a měsících.
A sympatický projekt se tak trochu začal proměňovat v hokus pokus.
Lukáš Přibyl byl totiž pro budoucnost Sparty do značné míry opravdu klíčový člověk. A nešlo zdaleka jen o to, že právě on se začal starat o přívětivější tvář klubu směrem k veřejnosti (paradoxně nakonec právě jen po této stránce Sparta na jaře beze zbytku obstála).
Přibyl měl být i Hřebíkovým klíčovým spojencem a nejbližším spolupracovníkem v managementu klubu. Měl mu pomoci na Letné prosazovat změny (hráčské i jiné) a přesvědčovat o jejich nutnosti i toho nejdůležitějšího muže - Daniela Křetínského.
Jenomže bez Přibyla se Hřebíkova pozice proměnila a svým způsobem oslabila. Najednou byl v situaci, o kterou nestál a necítil se v ní dobře. Hned po prvních jarních neúspěších se z něj opět stal jednoduchý terč pro fanoušky i některé experty. A musel tak řešit problémy, které měly padat na Přibylovu hlavu. Jenže tenhle štít už tu nebyl.
Na vzniklou situaci klub dál nereagoval. Místo toho, aby veřejnosti začal všemi možnými cestami vysvětlovat, kam Sparta kráčí a co se v ní děje, dál mlčel.
Mluvit nechal často jen trenéra Martina Haška, který byl však při svých vystoupeních v médiích mimořádně neobratný. On opravdu nebyl mužem, který by veřejnosti mohl cokoli vysvětlit. A tlak rostl…
Hřebík pod ním dál ztrácel sílu prosazovat důležité změny. Takže jestliže to ze začátku vypadalo, že Sparta vsadila ambiciózně na mládí a má jasnou srozumitelnou vizi, kudy kráčí, najednou ze smělého plánu začala postupně ustupovat. Proč se tak dělo? To fanouškům opět nikdo nevysvětlil.
Na Letné navíc totálně podcenili, že Sparta – to není jen současný tým a jeho vedení. Je to i dlouhá řada legend s velkým vlivem na fanoušky. A pokud se chcete pustit do velké přestavby, je dobré nebýt sám voják v poli, ale mít na své straně Němečky, Bergry či Siegly. Jenomže ani tuhle podporu Sparta neměla.
Co dál? Jedna pozitivní věta nyní přece jen zazněla. Daniel Křetínský po týdnech mlčení konečně jasně prohlásil, co chce dělat. A že ani po totálně zpackaném půlroce Sparta od svého ambiciózního plánu neustupuje.
Je to dobře. A je i jednoznačně dobře, že v klubu zůstává Jaroslav Hřebík. Stále věřím tomu, že jeho mimořádná fotbalová erudice a odvážné vize mohou slavný český klub navést na správnou cestu.
V mírném závětří, ve funkci sportovního ředitele, to pro něj i pro klub navíc bude v lecčem jednodušší. Pro Spartu nyní bude klíčové přivést trenéra, který si s Hřebíkem fotbalově porozumí, ale zároveň si jasně vykolíkuje své území pro práci. To nebude úplně jednoduché…
A také je nutné jednoznačně, odvážně a bez kliček a kompromisů přestavět současný po Jozefu Chovancovi zděděný tým v progresivní, hladovější a agresivnější mužstvo. A svou vizi jasně vysvětlovat fanouškům. Trpělivě, neustále.
Letenští půl roku ztratili. Přišli o podporu části fanoušků i odborníků, o titul, o sebedůvěru. Projekt nové Sparty se rodí velmi komplikovaně a v bolestech. Ale velké věci často vznikají v bolestech, i proto bych nad současnou snahou Sparty i přes všechny problémy a nedostatky nelámal hůl.
Nyní je však na řadě rychlý císařský řez. Střední cesta plná kompromisů, po které šla Sparta větší část jara, evidentně není zlatá.
