O nezastavitelném Bayernu Mnichov, Spartě a Michalu Bílkovi
Pokud by se vyhlašovala anketa o sportovní Risk roku, mám jasno. Na vítěze bych pasoval Bayern Mnichov za trenérskou rošádu, kterou vymyslel jeho šéf Uli Hoeness. Jen si to vemte – klub válcuje bundesligu, v Lize mistrů se pod jeho tlakem hroutí i barcelonská tiki-taka.
Hra má velký progres, průměr vstřelených gólů na zápas překoná číslovku tři a hráči i fanoušci trenéra Juppa Heynckese milují. Přes to všechno ho v létě vystřídá Pep Guardiola.
Pro nového kouče si dokážu jen těžko představit složitější situaci. Guardiola může v první sezoně snad jen ztratit. Ta výměna navíc na první pohled nedává smysl. Jenomže logický důvod (vedle toho, že Hoeness asi v prosinci, kdy se Španělem jednal, takovou jarní jízdu nečekal) to mít může.
Vedení Bayernu má vizi. Nechce jen jednu či dvě výjimečné sezony, chce mnohaletou nadvládu. Podobnou té barcelonské, kterou ve středu ukončil. A pro tento úkol se Hoenessovi zdá charismatický a mladší Guardiola vhodnější typ než Heynckes.
Proto jdou do rizika, kterému tleskám. Teď jde jen o to, aby kouč ustál první přestavbovou sezonu, během níž do týmu bude muset zapracovat nové hvězdy i principy.
Sparta a Bílek
Jak těžké je ustát klubovou přestavbu by mohli vyprávět i na Letné. Sparta je nyní právem chválena za nejlepší fotbal v lize (páteční selhání s Jihlavou se dá stále brát za výjimku potvrzující pravidlo) i za nejprofesionálněji nastavenou komunikační i marketingovou strategii. Ale někdy se už zapomíná na dlouhou cestu, která k tomu vedla. Klub od roku 2005 přešlapoval na místě a nebyl si schopný do všech důsledků přiznat, že opravdová změna také bolí a létají při ní třísky.
Proto se za vlády Jozefa Chovance Sparta točila v kruhu. Proto s železnou pravidelností přicházely zdánlivě nečekané kolapsy. Zdůraznit je třeba slovo zdánlivě.
Logiku to totiž mělo. Klub byl bez koncepce od žáčků až po áčko, bez vnitřní jednoty, bez ochoty svému cíli vše podřídit. Na Letné naopak vládl alibismus.
Chovanec říkal něco jiného klubovému bossovi, něco jiného médiím a něco jiného hráčům. Důsledkem toho byla paralýza, nejednota, předstírání a kolapsy. Až časem Sparta dospěla k opravdové touze věci změnit.
Přemluvila k návratu Jaroslava Hřebíka s Lukášem Přibylem a v lecčem bolestivá přestavba začala. Odešli hráči, kteří tým rozkládali, klub nastavil nová pravidla. Sportovní i komunikační.
Směr nezvrátila ani tragická Přibylova smrt, ani ztráta titulu. Spartu to naopak semklo. Perestrojku sice v této fázi odnesl právě Hřebík, který musel provést nejrazantnější změny, klub ho však podržel v nejužším vedení.
Chytře tak připravil mnohem lepší pozici pro jeho nástupce Vítězslava Lavičku.
Inteligentní trenér tak brousí sparťanský diamant v daleko příznivější atmosféře. A v Hřebíkovi, s nímž ho spojuje víra v aktivní fotbal, má důležitého spojence. Parťáka i oponenta. Muže, na kterého si za Grigovy či Bílkovy éry GSM Chovanec jen hrál.
Škoda, že tento příběh neinspiroval bývalého sparťana Miroslava Peltu, když znovu prodlužoval Bílkovu misi u národního týmu. Vždyť příběhy Chovancovy Sparty a reprezentace mají tolik společného.
Dva bývalí skvělí hráči, ale průměrní trenéři bez vize. Mužstva, která selhávají. Absence koncepce v návaznosti na mládežnické výběry. Stále více naštvaných fanoušků a ztráta kontaktu se špičkou.
Ano – můžeme se dál vymlouvat na slabší generaci. Ale lepší by bylo začít jednat. I když to bude bolet, i když to bude v něčem riskantní.
| MOJE TŘI HVĚZDY TÝDNE |
| 1. Martin Straka, hokejista Je tady potřeba něco dodávat? Vrátil se, zachránil klub před krachem, vystřelil mu titul! 2. Bayern Mnichov Barcelonu dostali na kolena (4:0). Fotbalový génius Messi chvílemi vypadal jako žáček… 3. Novak Djokovič, tenista Osmkrát za sebou na antuce v Monte Carlu kraloval Rafael Nadal. Až přišel on a přerušil jeho nadvládu. |
