Za pár týdnů možná Franck Ribéry poprvé v kariéře zvedne nad hlavu Zlatý míč a oficiálně se stane nejlepším fotbalistou světa. Ať už to tak dopadne, anebo si prestižní trofej opět odnese malý Argentinec Lionel Messi, tenhle chlapík s jizvou na tváři stojí za mimořádnou pozornost. A nemyslím teď jen na jeho úžasný driblink, fotbalovou výbušnost, pracovitost či pohotovou střelu.
Ribéry poskytl docela nedávno našemu Sport Magazínu rozhovor, v němž se mimo jiné rozpovídal o tom, jak vnímá svůj fotbalový život a úžasnou kariéru.
„Snažím se teď brát všechno s pokorou. Uvědomil jsem si také, že život dělají docela malé věci. I proto když mě po zápase na ulici osloví fanoušek, rád se s ním zastavím a prohodím pár slov. Mým úkolem přece je, aby lidé kolem mě měli ze života větší radost,“ prozradil své jednoduché motto.
Přimlouval bych se za to, aby tahle slova visela v každé kabině profesionálního sportovního klubu. „Jsme tu proto, aby lidé měli ze života větší radost.“
Můžete říct, že Ribéry prostě jen ví, co má kdy říkat. A že je to jen taková naučená fráze. To si ale nemyslím. Mezi oblíbeným klišé „hrajeme pro fanoušky“ a jeho vyjádřením totiž vidím docela velký rozdíl.
Navíc tenhle výbušný samorost nepatří zrovna k hráčům, kteří by si promyšleně budovali image a říkali do světa věci, které tak necítí. Ribéry v těch několika slovech krystalicky čistě pojmenoval roli, kterou by obdivované sportovní hvězdy v dnešním světě měly hrát.
Ano – on i jeho spoluhráči jsou šampiony, jejichž příjmy z nich dělají multimilionáře s úžasnými možnostmi. Na druhou stranu ale stále zůstávají najatými gladiátory, kteří mají s pokorou vědět, že jejich povinností je bavit bezejmenné fanoušky a dělat pro ně svět krásnější.
To, že tuto větu pronesl právě fotbalista Bayernu Mnichov, pak považuji za vcelku logické. Německý fotbal je totiž v současnosti příkladem pro ostatní nejen v tom, jak se prezentovat na trávníku, ale i ve všech ostatních činnostech mimo reflektory fotbalových arén.
I z tohoto pohledu byl dvojzápas s Plzní pro českou kotlinu skvělou zkušeností. K tomu, aby Franck Ribéry, hráč který ještě na počátku svého německého angažmá kupil průšvih za průšvihem, takto přemýšlel, vede jasná cesta.
Říká se tomu klubová kultura a týká se naprosto všeho. Přístupu k tréninku, účasti na klubových akcích, soukromého života, vztahu k fanouškům a nakonec samozřejmě i samotné prezentace při zápasech.
Pro to, aby se sebelepší klubový manuál mohl naplnit, pak ale nutně potřebujete naprostou vnitřní jednotu. Od posledního pořadatele přes maséry, hráče, trenéry až po prezidenta musejí všichni vědět, jaké hodnoty jsou pro klub zásadní a neporušitelné. V takovém prostředí pak můžete vyrazit za těmi nejvyššími ambicemi rychle a bez obav.
I v tomto ohledu by měl být Ribéry a celý Bayern Mnichov pro Plzeň, Spartu a další kluby, které mají ambice něco dokázat, velkým příkladem. A Západočeši si nakonec ve druhém utkání na vlastní kůži vyzkoušeli, že konfrontace s touto špičkou nemusí skončit za každou cenu trapasem.
Jen je potřeba k práci přistoupit s maximálním nasazením a opravdovostí, beze strachu a také s touhou udělat pro fanoušky svět o něco krásnější. V úterý se to Horváthovi a spol. i přes těsnou porážku určitě podařilo.
