Předseda Šmicer? Slavná tvář nestačí, fotbal hledá krizového manažera
KOMENTÁŘ ŠÉFREDAKTORA LUKÁŠE TOMKA | Kam přišel, tam vyhrál. Vladimír Šmicer je v českém fotbale symbolem triumfů, dobré energie a pozitivního myšlení. Většinu kariéry navíc prožil tam, kde fotbal opravdu funguje. Takže když nyní ohlásil chuť angažovat se na očistě Berbrem a jeho přisluhovači znásilněného fotbalu, je třeba to ocenit. Fotbal potřebuje nové osobnosti. Na druhé straně při veškerém respektu k němu – přímo v roli předsedy fotbalové asociace v této chvíli vlídného muže s přezdívkou Štístko nevidím. A vysvětlím proč…
Těch důvodů je víc, ale začnu tím hlavním. Kariéra vrcholového sportovce je sama o sobě nulovou kvalifikací pro práci špičkového krizového manažera, kterým by nyní předseda korupcí zdevastované asociace měl jednoznačně být.
Úplně stejně to mimochodem funguje i naopak. V případě úspěšných manažerů sledujících fotbal jen většinou nikoho nenapadne, že by mohli být z fleku nominovaní i do národního týmu jako jeho kapitáni…
Role hráče a manažera jsou prostě dva na hony vzdálené světy. Být předsedou velkého svazu je chtě nechtě práce úzce spojená s řízením druhých, s nastavováním procesů a také je to hodně politika. Umět pro svou vizi získat podporu v hnutí? To je naprostý základ. Hezké myšlenky a inspirace tu nestačí. A slavné jméno? To tu sice může být výhodou pro začátek, ale hlasování protřelých fotbalových bafuňářů rozhodně nevyhrává.
Uvědomuje si Vladimír Šmicer naplno toto všechno? Ví, že by v nové roli musel zcela změnit svůj život a po několik let ho obětovat boji s chobotnicí, které sice (snad) uťali hlavní chapadlo, ale stále žije? Ví, že by se musel hodně věcí naučit, pokud nechce skončit v roli muže, který sice propůjčí fotbalu svou sympatickou tvář, ale nebude mít vliv na jeho chod? Má plán, v němž nevidí jen cílový stav, ale i cestu k němu, která bude vzhledem k současnému stavu pořádně trnitá?
Navíc jeden smutný příběh tohoto ražení už fotbal zažil. Ivan Hašek se také měl stát spasitelem, který vyvede fotbal z Mordoru na denní světlo. Po impozantním nástupu ale ve své roli chřadl a chřadl, až uchřadl. Bez spojenců kolem sebe ztratil na hnutí vliv a byl to naopak Roman Berbr, kdo během jeho panování paradoxně zcela zásadně posílil svou moc i vliv.
V posledních měsících před svou rezignací pak už Hašek zcela jasně utíkal ze Strahova zpět do prostředí, které důvěrně znal a měl rád. Například do fotbalové kabiny v Dolních Chabrech, kde vedle něj mimo jiné pro radost hrával i Vladimír Šmicer…
Na druhou stranu - pokud vítěz Ligy mistrů i přes tato varování opravdu niterně cítí touhu vzdát se svého současného sladkého života a vyměnit benefiční zápasy staré gardy FC Liverpool za zasedání výkonného výboru? Toto rozhodně nemá být text, který by ho chtěl odradit a o jeho morálním kreditu nemám pochybnosti.
Jen by měl tento vstřícný sympaťák i ve svém vlastním zájmu vše pečlivě promyslet. A pokud se chce opravdu ON (ne lidi kolem něj, kteří mu teď říkají, ať do toho jde) stát předsedou asociace, doporučoval bych mu ne tak příkrou cestu.
Co to znamená?
Pokusit se v prvním kroku na jaře získat mandát ve výkonném výboru a během prvního funkčního období se rychle doučit vše, co sportovní funkcionář musí umět. A také během té doby do hloubky poznat kdo je kdo v českém fotbale, jezdit po krajích i okresech a postupně si vybudovat silný tým, s nímž půjde za další čtyři roky volby vyhrát.
Protože právě silný, odborně zdatný a loajální tým v zádech je nutnou podmínkou pro to, aby měl jakýkoliv předseda šanci se ve fotbalové džungli neztratit a opravdu asociaci řídit. O tom by pro změnu mohl fotbalové legendě dlouze vyprávět současný předseda Martin Malík.
Deník Sport, Sport Magazín i časopis GÓÓÓL kupujte pohodlně ONLINE na iKiosek.cz »
