Šmicer: Já a šéf FAČR? Uvažoval bych o tom. Chovanec mě zklamal

Mluví ostře, upřímně, bez příkras. O současném šéfovi Martinu Malíkovi prohlašuje, že by měl fotbal vést pouze do jarních voleb, na rovinu přiznává, jak je zklamaný Jozefem Chovancem. „Jestliže měnil nominace rozhodčích podle toho, jak chtěl Rogoz, tak jde vyloženě o osobní selhání,“ praví Vladimír Šmicer.

Uplynulo sedmnáct dní od vypuknutí rozsáhlé korupční aféry, obviněno bylo dvacet osob, ve vazbě sedí Roman Berbr. Jaký máte z vývoje pocit?
„Smíšený. Ze začátku jsem cítil euforii a nadšení mezi lidmi, kteří tušili, co se ve fotbale děje, ovšem z nedostatku důkazů tomu odmítali věřit.“

Už je po euforii? To snad ne…
„Jakmile došlo k zatčení klíčových osob a začaly na povrch vylézat zákulisní informace, s mnoha známými jsem si volal, psali jsme si zprávy, že právě nyní přichází obrovská šance pro celý český fotbal a že by konečně mohl padnout jeden mýtus. Odejde nesmírně zprofanované jméno a s ním i mnozí další. Postupem času, možná i tím, že se fotbal v zemi zastavil, tak lidé začali víc myslet na problémy, které dennodenně sužují každého z nás. Liga se nehraje, neřeší se rozhodčí, tresty, sporné momenty. Všechno běží samovolně, ale nic moc se nemění. Chybí mi větší tlak. Sakra, vždyť zatkli Romana Bebra!“

Všichni čekají, co se bude dít. Mnozí mají určitě strach, jestli se kauza bude zvětšovat a obviněných přibývat. I to může dusit atmosféru, nemyslíte?
„Jistě, rozumím tomu. Spousta lidí se musí bát, protože v celém systému nefungovalo jen dvacet obviněných, to je všem jasný. Přesto bych čekal razantnější výstupy lidí z fotbalové branže. Co víme? Že volební valná hromada bude až na jaře, což mi přijde jako rozumný krok. Nastalo by bezvládí, ničemu by to nepomohlo. Akceptuji to. Odvolávat výkonný výbor a předsedu by nedávalo smysl. I když jsem čekal, že z vedení odejde více lidí. Nejen Berbr s Dášou Damkovou. Řada osob asi opravdu vyčkává, co bude dál.“

Čekal jste výraznější sebereflexi od členů výkonného výboru, kteří byli úzce svázaní s osobou Romana Berbra? Jmenovitě od Miroslava Liby, Rostislava Votíka, Pavla Brímuse či Michala Blaschkeho…
„Přesně tak. Všichni, které jste jmenoval, byli Berbrovi přisluhovači. Nosili mu tašku. V normální společnosti by jejich dny už byly sečteny, museli by okamžitě opustit svoje posty. Rezignovat a zachovat si aspoň trošku cti. Jenže v Česku to funguje jinak. Zřejmě si myslí, že pokud byli zvolení, mají právo zůstat až do konce. Právo mají, to jim nikdo nebere, ale morální právo nemají.“

Šmicer předsedou českého fotbalu: Jaká jsou pro a proti? • iSport.tv

Ukazuje to na pokřivenost fotbalového prostředí?
„Samozřejmě. Možná si dotyční myslí, že co Berbrovi pomáhali vytvářet, je v pořádku a že za to nenesou odpovědnost. Českým fotbalem se za posledních šestnáct let prohnalo několik korupčních afér. Z mého pohledu byly všechny uklizené do kouta. Případně to za všechny odnesl jeden člověk, Ivan Horník. Přitom v tom jelo daleko víc lidí. A oni si teď myslí, že opět všechno přežijí a pojede se dál. Pokud se proti tomu nevzbouří na okresech a krajích, nic se nestane. Právě zespodu musí vzejít výrazná snaha po očistě. Není to o tom, že přijde Vladimír Šmicer a zachrání náš fotbal. To je holý nesmysl. Je to o lidech uvnitř, aby si uvědomili, že fotbal se nedělá způsobem, že vezmu telefon, zavolám rozhodčímu a domluvím si zápas. Ne, máme jít na fotbal se bavit a nebát se, že je utkání zkorumpované a že má někdo vsazeno na počet branek. Pak to bude mít snazší i šéf na Strahově. Pokud by se mělo začít prostředí měnit odshora, bude se to dělat deset let.“

Na což ale není čas.
„Samozřejmě. Pokud se dole změní myšlení a přístup, zlo vymizí.“

Říkám si, zda to vůbec jde. Berbrovi přisluhovači jsou v každém kraji, v každém okrese.
„Přál bych si to, nicméně je lichá představa, že se zbavíme všech lidí, kteří byli namočení. To nejde. Vždycky někdo zůstane. Přesto jsem přesvědčený, že fotbal jde dělat poctivě, ale je to o mravenčí práci. Musíme to zkusit, přece si na začátku všeho nezačneme říkat, že je to marný boj. To bychom neudělali nic. Co jsem zaslechl, Morava si na rozhodčí v nižších soutěžích tolik nestěžuje. To rád slyším, půlka republiky je relativně solidní. Tím můžeme začít a zaměřit se důkladně na Čechy. Jsem pozitivní člověk, možná snílek. Věřím, že chobotnici oslabíme.“

Mluvíte ostře. Vnímáte, že nyní, víc než když dřív, je to potřeba?
„Podívejte, neříkám převratné novinky, nicméně mám jednu nespornou výhodu: nejsem na nikom závislý. Nikomu nic nedlužím, nikomu nejsem zavázaný, nejsem spjatý s žádným klubem. To o sobě může prohlásit jen málo z nás. Jsem zcela svobodný, mohu říct, co si myslím, a takovou výsadu má ve fotbale málokdo. Ostatní jsou na někoho napojení, s někým svázaní, hájí svoje zájmy, nebo mají moc a nechtějí o ni přijít. Mně o žádnou moc nejde. Mojí jedinou snahou je pomoct fotbalu a pokusit se změnit uvažování lidí, kteří v něm pracují. Neříkám, že se v Česku dělá všechno špatně. To bych si nikdy nedovolil. Naopak existuje řada kluků, co přemýšlí stejně jako já, nicméně jejich myšlenky byly potlačované, a proto třeba prostředí úplně opustili. Proto je vyzývám, ať se prezentují. Napříč fotbalem musí vzniknout komunikace, snaha o vytvoření strategie, jak vyvést fotbal z krize.“

Měly by se mnohem víc angažovat profesionální kluby?
„Souhlasím. Kluby na celé situaci mají velký podíl.