Zlatá Ledecká: Je opravdu tak skvělá, nebo na snowboardu není taková konkurence?
BLOG MARTINA HAŠKA PŘÍMO ZE ŠVÝCARSKA | Přijede si po celé zimě na lyžích a největší soupeřky vyučí jako malé děti. Ester Ledecká to udělala znovu. Na mistrovství světa ve Svatém Mořici obhájila svou dominaci, suverenitu a výjimečnost. Je opravdu tak skvělá? Nebo to může být tím, že v alpském snowboardingu není taková konkurence jako v lyžování?
Justin Reiter, snowboardový trenér Ester Ledecké, se na otázku, kolik dní během zimy strávila na prkně, zakřenil a prohlásil. „Ne moc. Nechci to ani říct přesně.“
Po dvou letech téměř zmařených zdravotními potížemi se Ledecká tuhle zimu soustředila výrazně víc na lyže. Na prkně závodila naposledy prvního prosince, pak jí uběhla celá lyžařská sezona. Zřejmě jen s několika tréninkovými dny na prkně na snowboardingovém mistrovství světa vyhrála kvalifikaci paralelního obřího slalomu o víc než tři sekundy. V rozjížďkách se ani jednou nedostala do zásadních problémů a ve finále v klidu porazila i Japonku Tsubaki Mikiovou, letošní držitelku všech tří křišťálových globů v paralelním snowboardingu.
„Adaptovali jsme náš tréninkový program a jsem opravdu pyšný, jak to dneska zvládla. Je velmi konzistentní, mám z ní velkou radost,“ hodnotil Reiter. „Konkurence je opravdu velká. I když nemáme hodně tréninků, tak je máme velmi dobře strukturované. Vytváříme co nejlepší tréninkové prostředí, aby se mohla adaptovat rychleji.“
Natvrdo. V alpském snowboardingu není taková konkurence jako třeba v tenise, v alpském lyžování nebo třeba ve freestyle disciplínách na prkně. Jde o specifickou disciplínu někde na pomezí uvolněného stylového světa snowboardových akrobatů a vesmíru, kde rozhodují setinky za rychlost.
Článek pokračuje pod infografikou.
Skeptikům jistě neunikl příběh jedenapadesátileté Rakušanky Claudie Rieglerové, která se v mistrovském paralelním obřím slalomu ve Svatém Mořici dostala do čtvrtfinále, a jen pět setin jí scházelo, aby se s vítězkou potkala v boji o finále.
„Je neskutečná. Zaprvé je to úžasná ženská, vždycky si vážím, když je výborný sportovec zároveň fajn osobnost. Ona je opravdu skvělá. A zadruhé je to obdivuhodné. Nevím, jestli toho nemá už plné zuby, že ji všichni propírají, že je stará. Ale já myslím, že stará není. Jen ukazuje, jak se to mládí dá protáhnout,“ řekla o ní Ledecká.
Rieglerová je ovšem taky unikát. Ve vyrovnané špičce alpského snowboardingu jsou nasázené ženy, které představují vrchol svého sportu. Jedna z favoritek Ramona Hofmeisterová se kvůli chybě v kvalifikaci ani nedostala do rozjížděk, Rakušanka Sabine Payerová vypadla v prvním kole.
Lítost k soupeřkám nečekejte
„Když vidíte, jak holky jezdí, jak jsou natrénované, a hlavně rozzávoděné, tak vůbec nebylo jisté, že vyhraju. Spíš jsem se viděla jako outsider,“ řekla Ledecká.
Přesto dominovala. Ve finále porazila i Cubaki Mikiovou, závodnici budoucnosti, s kterou začátkem sezony v čínském Mylinu jednou prohrála.
„Je extrémně silná mentálně a i pod tlakem, který na ni Ester vytvořila, předvedla skvělý výkon. Taky má dobrou techniku a sebevědomí z toho, že získala tři glóby,“ řekl Reiter. „Ve vyřazovacích jízdách se jede jen jedna jízda, takže nás může porazit kdokoli. Na každý závod se maximálně soustředíme.“
Tady začíná magie Ester Ledecké. Vyhrávat na snowboardu ve skutečnosti není tak jednoduché, jak to v jejím podání vypadá. Za zlatým tažením stojí mix zásadních důvodů. Na prvním místě je nezdolná mentalita šampionky. Lítost k soupeřkám nečekejte.
„Není mi jich líto, protože ony měly celou sezonu na snowboardu,“ říká Ledecká docela logicky.
Přestože během zimy na snowboardu nezávodila, neznamená to, že by se mu nevěnovala. V plné lyžařské sezoně si kradla hodiny a dny, kdy se svým prknem udržovala vztah.
„Na to, že má strašně málo dnů na snowboardu, mě Justin dokáže připravit tak, že sem můžu přijet, konkurovat těm holkám a dominovat,“ řekla Ledecká.
Je to velice jemný proces. Všichni si už možná zvykli, jak neustále přeskakuje mezi svými dvěma sporty. Nikdy to ale není jednoduché.
„V některých věcech je to podobné, ale ve většině je to úplně jiný sport. Jako byste srovnávali tenis s ping-pongem,“ prohlásil Ledecké fyzioterapeut Ladislav Polášek. „Pohyb je jiný, tělo si na něj musí zvyknout, potřebujeme zase získat to cítění. Je to kombinace vášně a snahy dosáhnout dokonalosti.“
Ledecká má kolem sebe malý, ale výkonný tým, kterému po každém závodě upřímně děkuje. Patří do něj i její rodiče. Když po zlatém závodě na hoře Corviglia dlouho stála v mixzoně, tatínek Janek a maminka Zuzana přiskočili s dřevěnou lavicí, na níž si mohla sednout.
Kromě Reitera či servismana Guntrama Mathise zvaného Tschunti je pro ni velmi důležitým mužem i Polášek. Často udržuje její tělo na tenké hraně ve schopnosti závodit. Letos musela vynechat lyžařský víkend v Garmisch-Partenkirchenu a kritických momentů bylo daleko víc.
„Situací je v sezoně spousta, bojujeme s určitými věcmi, které se nám pořád vrací, a snažíme se je určitým způsobem hasit,“ vysvětluje Polášek. „Například v Kvitfjellu jsme to do poslední chvíle hasili všelijak, jak jsme mohli, a nějak se to povedlo. Ona je neuvěřitelná v tom, že se dokáže kousnout a dokáže jít dál za hranu, než by šli ostatní lidi.“
Pro soupeřky je kruté, že jim ubíhá kariéra a Ledecká jim závod za závodem ubírá možnost nabrat si taky něco z medailové sbírky. Japonka Mikiová teď určitě musí myslet na to, jak reálné je, že se jí za rok splní sen o olympijském zlatu. Ale šanci mají všechny stejnou. Můžou to zkusit, i když je asi ze slov Ledecké trochu mrazí.
„Ty jízdy určitě nebyly perfektní, ale byly dost dobré a stačily na to, abych vyhrála mistrovství světa. Což je skvělé, ale stejně si myslím, že máme dost věcí, na kterých můžeme zapracovat,“ řekla STR o svém čerstvém zlatém představení.
