Pepi Bican: Jára Cimrman českého fotbalu? Ne, světová legenda
Je a asi už i zůstane zjevením, se kterým si nikdo pořádně neví rady. Což je v době, kdy si můžeme prolustrovat kteréhokoliv šestnáctiletého talentovaného hráče od Albánie po Zimbabwe a udělat si na něj definitivní názor, o to více frustrující. Josef Bican se každopádně zcela vymyká škatulkám moderního fotbalu. Jako by byl fotbalovou verzí Járy Cimrmana, kterého jsme si v českém prostředí museli vymyslet, nebo si alespoň jeho příběh pořádně přifouknout. A tak je pro svět takřka neuvěřitelný a zná ho v zahraničí málokdo.
I proto je Bicanův rekord v počtu vstřelených gólů, který stále nepřekonal Cristiano Ronaldo, jen číslem, nad kterým se ve světě mávne rukou. Kdyby šlo o Pelého výkon (ostatně samozvaný fotbalový gentleman, který je posedlejší vlastním obrazem, než mnozí současní hráči, si už na Instagramu v posledních dnech horlivě dopsal, že vstřelil 1283 branek), možná by se mluvilo o tom, jestli Messi s Ronaldem překonávají poslední metu, která je dělí od definitivního statutu nejlepších hráčů historie.
Bican ale v této diskuzi zmiňován není. Jeho jméno je v zahraničí obskurním kvízovým chytákem. Vždyť o nejlepším střelci historie a jeho působení na hřišti se vlastně pořádně mnoho neví.
O Bicanových fotbalových schopnostech vzniklo nejvíc záběrů, když ve svých osmdesáti letech v dokumentu Pepi při návratu na Praterstadion s neuvěřitelnou vitalitou efektně zpracovával míče a uklízel je do sítě. Jinak je známá jen hrstka ikonických fotografií.
Nevíme ani s jistotou, kolik přesně vstřelil gólů – zdali to bylo oněch bájných pět tisíc, nebo alespoň 800… Ani dobový tisk a statistiky nejsou dostatečně spolehlivé, byť FAČR společně s renomovanou statistickou databází RSSSF jeho počet gólů stanovily na minimu 821, počítejme tedy je.
Rakušanům pláchnul do Československa, nacisté ho postupně ignorovali, komunistický režim Bicana zadupal do země. I proto jeho jméno nesvítí jako Pelé, Maradona, ale ani Matthias Sindelar.
Toho dodnes adoruje nejen Rakousko, ale i fotbaloví historici a odborníci za klíčovou roli v rakouském Wunderteamu, jednom z nejvzývanějších mužstev všech dob, které předznamenalo totální fotbal. Sindelar byl přitom o deset let starší než Bican, zkoumat jeho minulost by tedy mohlo být ještě těžší.
Nebo si vezměme Ference Puskáse, na kterého zase nedá dopustit Maďarsko, i když po tragickém neúspěchu Zlatého týmu na mistrovství světa v roce 1954 odešel do zahraničí, a tím měl také vyšumět do zapomnění. Jenže Puskásův odkaz byl pro zemi neotřesitelný.
Bican je rovněž ikonou – ale především pro Slavii, kterou nikdy neopustil a které v roce 1938 vystřílel Středoevropský pohár, předchůdce dnešní Ligy mistrů. To byl také jeho největší úspěch v kariéře.
Za Československo si na velkém turnaji nikdy nezahrál, i kvůli liknavosti, potažmo přehnané opatrnosti tuzemských úřadů. Rakousko Bican dostal do čtvrtfinále světového šampionátu v roce 1934, když v prodloužení rozhodl zápas proti Francii. Jeho působení ve Wunderteamu ale bylo krátké.
