Hokej a zábava? Kecy, vždy jde o měření pinďourů. Radil je světový
KOMENTÁŘ MICHALA BROŠE | Občas slyším, že Pardubice jsou jako Vsetín, případně Sparta ze začátku tisíciletí. Za sebe bych to nesrovnával vůbec. Soutěž tehdy nebyla takhle vyrovnaná, Dynamo je našlápnuté, ale není jediné, kdo má na papíře velkou sílu. Dřív byly dominantní týmy odskočené, doba je jinde. Třeba Třinci bych dal za poslední sezony daleko větší kredit než slavné éře Vsetína.
Pardubice za uplynulé dva roky přivedly různé typy hráčů, nešly jen po playmakerech a hvězdách. Řešily hloubku mužstva a sezonu mají rozjetou dobře. K jejich šňůře třinácti výher je navíc na místě dodat, že dost zápasů zvládly bez několika klíčových hráčů. Tomáš Hyka nehraje od konce září, chyběl Peter Čerešňák, Honza Kolář vypadává pořád kvůli zranění, scházeli Musilové. Nemůžete o Pardubicích říct, že by všechno tlačily jen silou kádru. Vypadne jim klidně pětka důležitých hráčů a nezastaví se, což je taky důležitá věc.
Radim Rulík bude říkat, že za to moc nemůže, ale samozřejmě, že taky může. Jsou takové jednoduché rovnice, trenér může dělat, co chce, ale pokud jeho myšlenky hráči nevezmou a nepřenesou na led, je to na houby.
