Duel zklamaných o bronz nadchnul. Ale kdo přijede Čechům za rok? | iSport.cz
Michal Koštuřík
26. května 2019 • 20:53

Duel zklamaných o bronz nadchnul. Ale kdo přijede Čechům za rok?

TOP VIDEA
iSport PODCAST: Jak se Sparta zlepšila proti Jablonci? A bylo nasazení divizního Váni správné? iSport PODCAST: Jak se Sparta zlepšila proti Jablonci? A bylo nasazení divizního Váni správné?
Vítejte u Petra Nedvěda! Bývalý útočník ukázal svůj luxusní byt Vítejte u Petra Nedvěda! Bývalý útočník ukázal svůj luxusní byt
VŠECHNA VIDEA ZDE

Ruku na srdce: Vtáhl vás zápas o třetí místo na mistrovství světa? Musel! Bitva Česka s Ruskem měla daleko k duelu zklamaných, kteří měli v hlavě jen zlato a bronz berou jako chabou odměnu za dřinu na turnaji i před ním. Kdo čekal, že Kovalčuk a spol. „povinnou“ partii bez zájmu odkloužou, (protože Rusy zajímá vždy jen první místo, že) viděl pravý opak. O to je hodnotnější, k jakému výkonu se tuzemský národní tým pouhých osmnáct hodin po zpackané semifinálové partii s Kanadou vzepjal.



Střet s velkou sbornou měl všechno, došel až do krajnosti samostatných nájezdů. Snad aby si lidi na závěr turnaje fakt užili co nejvíc. Češi byli k úspěchu stejně blízko, na počet šancí snad ještě blíž, než hlavní favorit šampionátu. Je obdivuhodné, kolik energie ze sebe ještě dokázali vyždímat, jak se každé střídání rvali. Dali najevo, že šíleně touží po placce. Jakékoliv hodnoty. Ne jen pro sebe, ale pro celý český hokej. Za něj po celou dobu bojovali. Voráček, Frolík či Gudas nepotřebují nic dokazovat sobě, ani expertům.

Přijeli, aby pomohli rodné zemi. Odložili dovolenou, vzdali se vzácného času s rodinou. Není to nic, co by neudělaly desítky borců z jiných týmů. Nicméně si toho važme. Samozřejmost to do budoucna být nemusí. Zvlášť když akce neproběhne za humny v Bratislavě a v hledišti nebudou tisíce českých fanoušků. Kdo viděl dnes večer zblízka ztrhané tváře českých lídrů, ten pochopil, jak moc „nějaký“ bronz pro borce z NHL znamená.

Je potřeba, aby jim tahle touha vydržela i v příštích letech. Náhrady za ně český hokej dosud nevychoval. A pokud se nějaké rýsují, klepl je svérázný kouč Miloš Říha přes prsty. Snad to Filip Chytil a jemu podobní vezmou sportovně a neuhnou ze své cesty.

Šedesátiletý trenér po své inauguraci vsadil všechno na jednu medailovou kartu. Šel za svým hlava nehlava, jak je celý život zvyklý. Při jeho práci létaly třísky, asi tak třináct borců se na něj během tréninkového kempu a následného šampionátu naštvalo. Za rok se ukáže, co si z této lekce obě strany vzaly.

Český hokej si nemůže dovolit plýtvat hráči. Už teď je čekání na medaili nedůstojně dlouhé. Neukončil ho ani Říha, byť cit pro stavbu mužstva a odvážné tahy prokázal. To se mu musí nechat. Třeba bratři Zohornové opravdu nebyli na ledě omylem.

Fischer hodnotí MS: Vyrovnali jsme se úplně každému. Je mi smutno

Velký smutek zavládl na české střídačce po prohraném zápase o bronz
Velký smutek zavládl na české střídačce po prohraném zápase o bronz

 
Články odjinud


Články odjinud