Těžký život krajních beků. Kdy se bude TGS v Brémách znovu prohánět jako TGV?
Pokud by vždycky bylo pravda, co lidi napovídají, tak by nyní Zdeněk Pospěch byl na herním soustředění s jedním z nejlepších českých klubů. A připravoval by se na své druhé české jaro po návratu z ciziny. Ze soustředění by si možná odskočil do Turecka na přátelák s národním týmem. Ovšem realita taková není. Pospěch přestoupil do "nějakého" Mainzu, mimochodem nyní pátého týmu Bundesligy, a v reprezentaci není.
Těžký je život krajních obránců. Nejlépe na tom jsou v Brazílii. Tam od malička vědí, že jim patří celá lajna. Při bránění brání, a když mužstvo získá míč, tak vyráží dopředu a stávají se z nich křídlení útočníci. V televizi pár takových Brazilců vídáme. Jednoho podobného jsme také měli v české lize.
Dopředu létal jako raketa. Národní tým pro něj byl mezipřistáním na cestě do německých Brém. To je tam, kde když prší, tak se na fotbal jde s deštníkem. Kdo nemá deštník, ten jede na kole, aby to rychleji uteklo, a kdo nemá kolo, ten si vyhrne límec a nasadí kapuci. Všichni tak v pátek měli buď deštník, kolo, anebo kapuci.
V utkání 20. kola do Brém přijel do Hannover. Fotbal to byl, jakoby se oba týmy přes zimu připravovali na kopci Hahnenkamm. Taková to byla jízda. Theodor Gebre Selassie ovšem proseděl utkání na lavičce. Proč? Brémy v předešlých 19 zápasech dostali 37 gólů. Na spoustu obdržených gólů jsou tam tedy sice zvyklí, ale pohár trpělivosti už asi přetekl.
Ani v nejmenším si nemyslím, že za to může Theo, ale něco mi říká, že obránce, pokud zrovna nehraje v Barceloně a nejmenuje se Dani Alves, by měl především dobře bránit. To je stejné, jako když secí stroj neseje.
Na konci března bude Werder Brémy hrát právě v Mainzu, kde působí Zdeněk Pospěch. Doufejme, že proto uvidíme souboj českých obránců. A doufejme, že i TGS bude na hřišti a bude se po něm znovu prohánět jako TGV.
