Ovace Haškovi a skvělý hokej. Do Česka dorazil závan NHL
Proč nechválit, když to za pochvalu stojí? Kdo se v neděli vydal na extraligový šlágr Pardubice - Sparta, dočkal se dvou bonbónků naráz. Nejprve prožil jímavou vzpomínku na neuvěřitelnou hokejovou kariéru Dominika Haška, posléze se dočkal dalšího extra představení. Vpravdě živočišný a na plné pecky hraný duel mezi pražským lídrem soutěže a pardubickými snaživci. Tahle neděle stála za to, snesla nejpřísnější měřítka, nejprve na společenské úrovni, poté i na poli sportovním.
Věřím tomu, že až do poslední chvíle panovala velká nervozita všech přítomných z nejasných představ, jaký dojem Dominatorova oficiální rozlučka s kariérou zanechá.
Takové akce nemají v Česku tradici, nikdo dopředu nevěděl, jak bude ceremoniál působit, jak to celé dopadne. Zatímco v zámoří mají všechno dokonale zmáknuté, v tuzemsku jde o téma prakticky neprobádané, nerealizované.
Ale vyplatila se příkladná píle zainteresovaných, hodiny práce strávených nad scénářem, nad pojetím celé akce. Z původně plánované půlhodinky se vyklubala celá hodina slavnosti a díkůvzdání, uběhla však jako voda.
A program měl švih, spád, přišly chvilky dojetí i několikeré hromové aplausy. Ve správném rytmu. Padaly i fóry tam, kde se hodily. Při Haškových vzpomínkách na úspěšné pardubické období.
Takže na jedničku. Fakt jo.
Nadchl i hokej. Sparta zprvu potvrzovala, že je na podzim skutečně někde jinde, o level výš než všichni ostatní. Když už to ale vypadalo na drsnou pražskou lekci, domácí bojovníci povstali a odmítli se smířit s hrozícím debaklem. Skoro to vypadalo, že do jejich kabiny zašel sám Dominator, aby svoje Pardubice vyburcoval.
Občas sami sebe právem haníme, že zapomínáme. Na ty, kteří něco dokázali, na ty, kteří by nás měli inspirovat svým příběhem. Tím, že vsadili hlavně svoje já a vyždímali ze sebe víc než maximum možného.
Možná namítnete, že i Dominik Hašek má svoje mouchy. Ano, jistě. Ale ty jaksi ke géniům patří.
A Dominik Hašek géniem byl. Tím hokejovým určitě.
