Dovedete si představit, že by Jiří Hudler vytáhl podobnou show jako v Las Vegas na Zlaté hokejce? Já ne. Do Karlových Varů v sobotu ani nedojel, zvolil jiný program s rodinou. Kdyby se přece dostavil, možná by před komediantem Kohákem utrousil jeden vtípek, ale aby bavil celý sál? To ne.
Mezi některými špičkovými vyslanci v NHL a českým hokejovým prostředím stojí zátaras. Neviditelný, nehmatatelný, ale je tam. Má to co do činění s pocitem řady hráčů, že v zámoří jejich práci uznávají víc. Mnozí považují zdejší vztahy za zkažené, vadí různá propojení lidí, nekompetentnost. Občas ty dojmy zavání paranoiou, ne však vždy.
Podstatné je, že část obletovaných hokejistů se cítí komfortněji za oceánem než v tuzemsku. A doma je pak pro ně spíš za oceánem, Česko jest krátkodobou kratochvílí na prázdniny.
Zrovna Hudler je případ, kdy to s náklonností k němu nepřeháníme. Zatímco v severní Americe je oceňován za příkladné vůdcovství, doma se ho bojíme, odepřeme mu klidně dvě olympiády po sobě. Považujeme ho za rušivý element. Než se s ním napojit na stejnou vlnu, necháme ho radši ležet ladem.
Ano, Hudlerova „telecí léta“ byla šťavnatá, dávno se však za nimi zavřela voda. Kanaďané mu rozumí. Kdy se přidají Češi? Světový pohár za rok na podzim bude první seznamovací lekcí nevěřícných s prověřeným lídrem.
Související články
