Video se připravuje ...
V rudém táboře je teď nálada pod psa. Aby ne. Pražané se dostali na hranu, balancují nad propastí. Stačí jen šťouchnout a zlatý sen se zřítí. Zas a znovu. Ještě jedna prohra a čekání tuzemského velkoklubu na titulový ročník se protáhne na nekonečných a s prominutím ostudných šestnáct let.
Proti družině s velkým S na hrudi hraje prakticky vše, včetně extraligového obyčeje. Ten říká, že vítěz pátého duelu série play off dokráčel pokaždé k titulu. Takže hotovo a vymalováno? Nemyslím si. Je nesmysl, aby to Sparta zabalila. I když tak docela vypadá. Není to tak, že už nemá co nabídnout a čím Třinci pohrozit. Má. Jen si to musí uvědomit. A něco pro to udělat.
Dvakrát porazit Oceláře je těžká šichta. Lépe řečeno, dvakrát po sobě skolit Varaďův semknutý tým si žádá velký výkon. Ale to teď nemusí Sparta řešit. Potřebuje vyhrát ve čtvrtek. K tomu se musí upínat. Nedívat se dál. Jít třetinu po třetině, střídání po střídání.
Role po úterku přisouzeného outsidera ji může paradoxně svědčit.
Oceláři nemusí přijet do Prahy plně koncentrovaní. Vědí, že jsou blízko zlatému hattricku, že z historického pohledu si na Masarykův pohár už sahají. Že právě teď soka zdecimovali. To může svádět k jistému podcenění, respektive pokud věci v O2 areně nepůjdou podle přání, mohou se spoléhat na domácí sobotu.
Pokud bude v šesté partii vše hrát do karet domácím, k patřičnému nasazení a touze se připojí i klika, atraktivní sada se klidně znovu vrátí do Slezska.
A tam, v rozsudkové řeži, se může stát cokoli. Psychologie se pak totiž úplně změní. Sparta měla v pátém duelu nahráno na volej, možná i na smeč po Kacetlově kiksu a následné druhé brance. Že šanci nevyužila, to už je jiný příběh. Že si pak ani neškrtla a v defenzivě předvedla podivný binec? Porážka jako porážka. A debakl 3:7 může v lecčems pomoci víc než těsné padnutí. Pánové spadnou na zem, proberou se.
Mezi oběma celky není prakticky žádný kvalitativní rozdíl, rozhoduje mentální nastavení. Jak u hráčů, tak u koučů. To musí Pražané nutně změnit. Samo sebou. Například už není možné, aby ofenzivní lídři jako Chlapík, Thorell či Horák předvedli tak slabé představení jako v úterním podvečeru. A ani ve chvíli, kdy jim to spolu evidentně nejde, jen tak vycouvali z práce. Nebyli v tom sami. Takových bylo víc. Ale lídři jsou od toho, aby táhli ostatní.
Není kam uhnout. Všichni sparťané musí jít na led s cílem položit život. Jinak na něj ani nemusí chodit. Právě teď se ukáže jejich srdce, opravdový charakter, zároveň i kumšt Josefa Jandače. Padne odpověď mj. na otázku, zda je schopný pomoci týmu, i když mu těžce teče do bot.
Čeká ho zásadní zkouška.
Související články
