Osobně jsem zvědavý, kolik hráčů z NHL a jaké úrovně dorazí na příští mistrovství světa v Rize a Tampere. Domlouvání a nabírání es s českým pasem bylo doménou Petra Nedvěda. Žádný z tria trenérů Říha, Pešán, Jalonen si nemohl stěžovat na útlý seznam zámořských posil pro vrcholný podnik sezony. Právě naopak.
Z pohledu zvenčí se mohlo zdát, že se jedná o automatiku. Borcům přece skončila klubová sezona, tak musí reprezentovat. Hezká představa, která má však k realitě poměrně daleko. Nic není černobílé, jak se zdá či vypadá. Umění diplomacie je žádoucí. Rovněž reputace bývalého úspěšného plejera, jenž se dokáže vžít do pocitů příslušníka nejlepší světové soutěže, je zásadní a potřebný.
Nedvědova nástupce nečeká pohodová brigáda. Národ si zvykl, že když to jen trochu jde, přijíždí David Pastrňák, kufry narychlo balí Jakub Vrána, ano říká Filip Hronek a další uznávaní čeští borci z první scény. Není to pravidlo a nikdo to po nich nemůže chtít či dokonce vyžadovat.
Ani Nedvěd to nedělal. Vynucovat si navlékání do národního trikotu, to by si rychle naběhl. Protože zná sebemenší detaily a nuance únavného zámořského života, hráčský personál bere jako partnery a reprezentování jako věc oboustranné dohody. Prokázat vážný zájem, přitom netlačit na pilu a zároveň nepřetlakovat rozumnou kvótu pro ten který turnaj, to si situace žádá. A jaksi pod čarou: je záhodno znát i zákulisí.
Není to úplně případ posledních let, ovšem jak už to bývá, ne všichni hráči se automaticky skvěle snesou a pečlivost ve výběru úzce spojená se znalostí vzájemných sympatií či spíše antipatií je pro generálního manažera důležitá. Ne méně než rozklíčování toho, do které formace se který hráč hodí.
Samo sebou, že po nástupu krizového kouče Kariho Jalonena po bídných Hrách v Pekingu zaznívaly zpoza Atlantiku směrem ke GM otázky, co mohou od Fina a na české poměry nevídané revoluce čekat. Ať už Nedvěd odpovídal jakkoli, potřebný výsledek se dostavil. Nástupce Filipa Pešána dostal perfektní materiál. Zda s ním naložil ideálně a na sto procent, už je věc jiná.
Nyní bude interesantní sledovat, koho Alois Hadamczik společně s výkonným výborem svazu pověří uvolněnými úkoly. Předpokládám, že na první dobrou bude pohled směřovat k personám s bohatým zámořským životopisem. Jako je v jiné práci podmínkou řidičský průkaz kategorie B, tady jde o adekvátní historii s písmeny N, H a L.
S jistou znalostí uvažování a stylu práce Kariho Jalonena nemusí jít o vůbec snadný casting. Jasně, při zachování stávajícího modelu můžete Finovi jméno generálního manažera oznámit a basta. Na straně druhé, v rámci udržení pozitivních vztahů by bylo rozumné kouče neobcházet a horkého kandidáta případně širší soupisku zájemců s ním prodiskutovat. Sám navíc po bronzu nabral patřičné sebevědomí, původní respekt odhodil stranou a nemusí s každou variantou souhlasit.
Petr Nedvěd vycházel na úrovni s Milošem Říhou, Filipem Pešánem i současným kormidelníkem. Co trenér, to naprosto jiná osobnost. Jiný přístup, jiné nálady, jiná večerka. Nebude snadné najít adekvátní náhradu.
Témata:
Česko, reprezentace, blog, komentář, Petr Nedvěd, generální manažer, sport, kari jalonen, hokej, Sport na Heureka.cz
Související články
