BLOG MIROSLAVA HORÁKA | Tak co Růža, bude ještě někde trénovat? Častá otázka v hokejovém prostředí. Jasná, ovšem bez zřejmé odpovědi. Těžko se věří tomu, že kouč dvojnásobných mistrů světa, který v úterý oslavil šedesáté narozeniny, už nemá branži co dát a prodat nepřeberné zkušenosti. Zároveň platí, že na obzoru není žádné vyložené peckové angažmá.
Poslední výsledky samozřejmě hovoří proti luxusním nabídkám z nejlepších adres. Ty jsou podle všeho pasé. Hodně se spoléhalo na to, jak Růžička rozproudí nespolehlivý Litvínov, odkud VR vzešel pro světový hokej. Vracel se domů, šlo o prima příběh. Skončil neslavně, vedení klubu legendu odvolalo z poslední příčky od týmu. Od týmu, který uměl zapnout, vyseknout precizní výkon, jenže předváděl i nepochopitelné blackouty. A těch bylo víc.
Je na škodu, že se Růžička nikdy nerozhodl pro zahraniční štaci. Svého času k němu mířily lukrativní pobídky z Ruska. Neochota opustit komfortní zónu a pustit se do složitého dobrodružství připravila kouče o nepřenosné prožitky, jež by mu opatřily rozhled a později náramně posloužily.
Ve dvou dekádách strávených v tuzemském prostředí se do jisté míry utavil. Dál spoléhá na své oči, instinkt a to, co dřív celkem pravidelně vedlo do finálových bran. Nicméně vývoj pádí zběsilým tempem. Růžičkovi by mohla sednout práce v týmu schopných a nadaných kolegů, od nichž by si vyzobával, co potřebuje, a dal i na jiné.
Ještě je čas na velkou ránu.
Témata:
reprezentace, Vladimír Růžička, Miroslav Horák, sport, hokej, Tipsport extraliga, Rusko, Litvínov, Hokej na Heureka.cz
Související články
