Kuře na Kari asi bude pálit. Pořád máte pocit, že se něco tají. Zbytečně...
Kari Hockey i v Praze na MS 2024? Anebo bude platit druhá verze Kari JaloVEN? Pondělní, další ze schůzí výkonného výboru svazu, musí definitivně rozseknout téma, které pohlcuje a polarizuje český hokej po mizerném vystoupení na šampionátu v Rize a Tampere. Musí? Ano, musí.
Vše ostatní by zavánělo čirým zoufalstvím a hazardním postojem vůči veřejnosti. Ta netrpělivě čeká na verdikt v pozici klíčového zákazníka svazu pro příští turnaj v Praze a Ostravě. O to víc by se měl brát vážně každý zásadní krok, jenž kabinet hokejové vlády v tomto směru vynese. A jak jej vysvětlí lidem, kteří český hokej v ideálním případě zasponzorují na pár příštích let.
V posledních dnech či týdnech jste asi sami nabyli dojmu, že ne všechno, co se vám předkládá z jednání výkonného výboru, je věrný popis skutečného dění. Jistě, sbor jedenácti hokejových „ministrů“ není jediným ansámblem v republice, který nemíní vše vyklopit na rovinu. Jsou i stokrát němější úřady. Nicméně, tady už stačilo.
Pořád totiž máte pocit, že se něco tají. Za sebe tvrdím, že zbytečně. Český národ má chytré příznivce, kteří hokeji rozumí a dovedou si sami spočítat, o co jde. A umí i sami dobře argumentovat. Taky vycítí, pokud se jim neříká vše na rovinu. A uvítali by, kdyby tomu tak bylo.
Přitom by suverénně mohlo.
A sice, že na jedné straně je bronzový kouč, pod nímž tým po dlouhých deseti letech loni přivezl medaili. Ale že každé A má i své B. Které se naplno odhalilo nyní, o rok později, kdy nebyl k dispozici David Pastrňák ani David Krejčí, tedy absolutní český top. A navíc se zranili důležití hráči v čele s Lukášem Sedlákem a Filipem Chytilem. Dopadlo to nejhorším vystoupením v naší hokejové historii. Výsledkově určitě, herně možná také, byť se z výše zmíněnými polehčujícími okolnostmi.
Logicky však vysvitlo prioritní téma, týkající se způsobu hry národního mužstva. Protože, jak známo, už loni vykukovaly varovné signály, zda tohle je ten správný směr, jenž se žádá, viz porážka s Rakouskem. Ale přišla vzpruha v podobě zásilky z Bostonu a všechno najednou vypadalo náramně. Do letoška.
Ví se, že na posledním výkonném výboru padaly námitky vůči Jalonenově hernímu pojetí, údajně sám kouč je nebyl schopen přesvědčivě vyvrátit. Nahrál tak té části hokejové vlády, která by radši uvítala změnu a vsadila na aktivnější a sebevědomější pojetí. To jednak odpovídá světovému trendu a vývoji, a navíc vás u něj nedeptá, proč Češi vyčkávají, co s nimi provedou Norové, Lotyši a spol.
S tím souvisí otázka, zda Jalonen je ochoten uspořádat reorganizaci hry, což by obnášelo překopání vůbec celé jeho strategie či filozofie. Zda je ochoten a také, zda je schopen.
Na všechny tyto otázky musí hokejová generalita jasně a zřetelně odpovědět. Nejen mezi sebou. Když už je členem VV Jaromír Jágr, Jiří Šlégr nebo Petr Bříza, nevím, proč by nemohli na sérii legitimních dotazů vynést odpověď. Za své názory se přece nemusí stydět. Musí si za nimi stát.
Kvůli fanouškům (svým klientům) a také z vlastního pudu sebezáchovy. A je naprosto jedno, jak moc pálivé kuře na Kari hokejová jedenáctka v pondělí připraví.
