Pardubice si musí titul trpělivě odfárat. Ale říkat, že si ho nekoupíte, není přesné
KOMENTÁŘ MIROSLAVA HORÁKA | Petr Dědek nebyl po úterní porážce s Kometou k vidění na obvyklých místech. Na rozdíl od minulého roku, kdy statečně přijímal stříbrný konec sezony po rovněž finálové prohře s Třincem. Úterní bolest byla třetí domácí za sebou v případě sedmého duelu. Mezi lidmi se okamžitě začalo vtipkovat, že v kanceláři trhá hráčské smlouvy, platné na příští sezony. Po celé republice byste před zápasem č. 7 našli tisíce nových fanoušků Komety z jednoho jediného důvodu: Dědek. Majitel Dynama dráždí.
Je to stejně lehce zvrácené. Do hokeje razantně vstoupí člověk, jenž svými investicemi do hráčů zvýrazní úroveň extraligy, neboť pobídne i ostatní majitele, aby lanařili hokejisty, kteří by za jiných okolností zůstávali různě po Evropě či v zámoří. Soutěž dostane další náboj, kvalitu i celkově lesklejší obal, do arén i na zimáky se derou noví příznivci, historicky vyskočí návštěvnost, extraligový byznys vzkvétá.
Do Pardubic díky Dědkovi dorazí Červenka, Sedlák, a aby Sparta držela na papíře krok, ze Švýcarska povolává Chlapíka se Špačkem.
Článek pokračuje pod grafikou
To chceme, nebo ne?
Řeči o tom, že za prachy si titul nekoupíte, jsou vesměs úsměvné. Titul ne, nýbrž hráče ano, s nimiž se o Masarykův pohár spíš pokusíte. A že Červenka dostává okolo 1,5 milionu měsíčně? A nezaslouží si je snad nejlepší hráč roku IIHF a kápo národního týmu? Oproti tomu, co kdysi pobíral v Petrohradu nebo Omsku, jde pořád o zlomové částky. Občas to budí zdání, že velké odměny dostávají jen v Praze a v českém Hockeytownu.
Kdysi brali ve Vsetíně „víc“ než v Pardubicích
S ohledem k dnešním cenám už před čtvrtstoletím brali ve Vsetíně někteří hráči víc než nynější pardubická esa, později „našli ropu“ v Třinci. Právě tam se poučili, že bez potřebné strategie to nepůjde. Trvalo jim to rozhodně déle, než to nyní trvá Pardubicím. Na druhou stranu – kratší dobu než Spartě, která za rok „oslaví“ 19 let bez titulu. Za ty miliardy by stála nová krásná aréna. Ani do Komety nechodí borci kvůli slevě na šalinkartu. Na jižní Moravě prostředky jsou a budou.
Na druhou stranu v Kometě zdomácnělo něco, co v ještě bohatších českých klubech scházelo. Nižší úroveň stresu a tlaku na konečný výsledek. Jasně, zezadu se vždy lépe útočí a pro Brno hrálo, že se s ním pořádně nepočítalo. Postupem přes Spartu dosáhlo události sezony a skončit stříbrné, nikdo by nikomu hlavu neutrhnul. Pozitivní vlna od začátku do konce, zatímco v Pardubicích ustavičně musíte. Dnes a denně. S přibývajícími krachy těsně pod vrcholem nejistota roste, vzduch houstne. Což není sranda zvládnout.
Faktem je, že pro Petra Dědka byla poslední sezona s hořkou tečkou velmi poučná. Loučit se s Markem Zadinou, pak jej brát zpět ve chvíli, kdy odvoláváte Václava Baďoučka s Janem Ludvigem a na druhý pokus vám vyjde Miloslav Hořava… Té hekticky bylo až moc. V klubu založili požár, který pak dlouho a horko těžko hasili.
Mám za to, že v Pardubicích přeskočili postupný vývojový proces, občas si počínali až moc hrrrr. Naházeli do nákupního košíku velká jména, zamíchali s ním a byli si jisti, že se síla zavedených hráčů se tak znásobí. Bez toho, aby detailněji hloubali nad tím, kdo ke komu sedí a co příchody hvězd (na extraligové poměry) přinesou, zda se nenaruší hierarchie kabiny.
Protože když dovedete nové zvučné plejery, dost často se stane, že klesne výkon ostatních hráčů, kteří do té doby drželi vysoké pozice a karty. Najednou spadli do davu, reakce na to bývá všelijaká. Nebo vezmete z trhu jméno, jehož největší devizou je jiná role, než kterou mu připravíte. Má to i svá ale. Kdybyste mu ji nenabídli, nepřijde a zamíří jinam. Možná k největšímu rivalovi. A to vidět nechcete. A tak přihodíte kačky a pozici.
Jaká bude pozice tamních ikon Kousala s Radilem?
Pro mě je otázkou, jak vedení naloží s někdejšími ikonami Robertem Kousalem a Lukášem Radilem. V klubu toho v minulosti odvedli strašně moc, zároveň však vnímáte, že se jim složitě hledá místo v sestavě a ne vždy se najde. Pokud vezmete v potaz, jak snadno se v Dynamu zbavili Tomáše Zohorny, těžko se domnívat, že k jeho věrným parťákům zaujmou zcela odlišný přístup.
Dynamo se musí zamyslet i nad rekonstrukcí obrany, v níž zřejmě mají jisté místo jen čtyři beci: Čerešňák, Hájek, Dvořák a postupně se lepšící Zbořil, možná Vála. Přijdou Gazda s Miklišem. Rázem jste plní.
Naprosto specifická je situace na trenérských pozicích. V zákulisí se má za hotové, že k týmu dorazí dvojice Filip Pešán – Karel Mlejnek. Je otázka, zda Miloslav Hořava bude chtít dál pokračovat v menší roli, anebo se po svém zvyku po anglicku vytratí. S obojím umí zacházet.
Hořava přišel pomoci v době zlé, hráče zaujal, získal na svou stranu, mnozí mu doslova viseli na rtech. Nastavil produktivní pracovní prostředí, hráči cítili důvěru, dovolili si, za krátkou dobu jim pomohl významným způsobem. Kýžený zlatý moment však nenastal ani s ním na střídačce. Otázkou je, zda předchozích konstruktérských chyb a tolik rozlitého mléka nebylo až příliš.
Ale je tu i jiná otázka: zda je stříbro extraligového áčka a zlatá placka pardubických juniorů sezonní propadák. V mých očích není. Ze všeho nejvíc půjde nyní o to adekvátně reagovat. Chce se říci: konečně adekvátně.
