Ostudná kauza Chomutova s dluhy má své viníky a bohužel i smutné hrdiny. Hráče. V případě obránce Juraje Valacha je to ještě o něco emotivnější. Vzhledem k tomu, jak kruté rány osudu ho postihly. Smrt manželky při porodu, vážná nemoc syna. Jako samoživitel se stará o dvojčata, krizové chvíle zvládá obdivuhodně.
Teď pálí ostře kolem sebe. Na vedení, trenéry Chomutova i hokejový svaz. A oprávněně. Píše o gaunerech či havěti, ironicky děkuje za podporu, která se mu nedostala. „Připravili jste mého syna o skoro milion korun na léčbu,“ stojí také v jeho vzkazu na Facebooku. Fanoušci, celá hokejová veřejnost bude stát za ním.
Problémy s penězi trvají v Chomutově delší dobu, v poslední sezoně prakticky od začátku. Na téma dluhů se hráči, snad jen kromě Radka Dudy na konci ledna, dosud otevřeně nevyjadřovali. Nebo případně nechtěli být citováni. Mlčení prolomil až v nedávném otevřeném rozhovoru pro Sport obránce Bohumil Jank, po Valachově prohlášení se přidávají i další.
Do mysli se vkrádá myšlenka, proč se někdo z týmu neozval rázně už před několika týdny či měsíci. Podobně jak to udělal dva roky zpátky výpovědí smlouvy bývalý kapitán Pirátů Michal Vondrka. Sice pak po čase stejně odešel radši pryč, ale na klub vyvinul tlak, u smírčí komise dosáhl svého.
Pokud by Valach a spol. zareagovali už dříve stávkou či jiným důrazným krokem, každý by to jistě pochopil. Dostalo by se jim zastání, možná i peněz. Takhle poslouchali jen nekonečné sliby a lži funkcionářů. A i proto možná celý chomutovský průšvih narostl do obřích rozměrů, došlo to příliš daleko.
Hokejisté se podle Jankových slov už kolem Vánoc obrátili na hráčskou asociaci, s její pomocí se snažili a pořád snaží dovolat spravedlnosti. „Asociace odvádí super práci a já jsem za to rád,“ děkoval bek. Pohnout s neochotnými neplatiči z řad vedení klubu se však úplně nepodařilo. Poškození se ocitli v začarovaném kruhu.
Máme tady půlku června a spor se pořád táhne, ani necelé dva měsíce po skončení neúspěšné baráže a sestupu Pirátů do první ligy chomutovský klub nedoplatil všem zaměstnancům, co jim dluží. Místo toho hledal různé právní kličky ve znění hráčských smluv, jež neobsahuje formulaci, že uvedený plat je bez DPH. Hráči si tak údajně nárokují víc, než jim náleží.
K zamyšlení je i liknavý přístup vedení extraligy, potažmo Českého hokeje, které mělo s „gaunery“ zatočit už dávno. Neplatíš, tak tady nemáš co dělat. Klidně v rozehrané soutěži. Před začátkem sezony kluby skládají třímilionové finanční garance. V rámci opatření, které má pomáhat, aby byly zaplaceny dluhy hráčům, pokud se dostanou kluby do problémů.
Když se však vyčerpá ona zmíněná třímilionová záruka, další věřitelé v řadě mají smůlu. To je nejspíš případ současného Chomutova. Ne na každého se dostane. Takže vám tohle opatření vlastně nic nezaručuje. Jiné a hlavně rychlejší řešení? Jedna možnost by tu byla. Ať hráčům zaplatí extraliga a vymáhá to pak po klubu, když ho v bídném stavu pustila do soutěže.
Na svazu a v extraligovém velíně by teď měli rázně bouchnout do stolu a nastavit takový systém, aby se v budoucnu už nic podobného neopakovalo. A hokejisté měli zaručeno, že za svou práci skutečně dostanou to, co jim náleží.
A v Chomutově? Tam by se měli konečně chytit za hlavu a snažit se, byť s neomluvitelným zpožděním, napravit napáchané škody. Jenže když vám někdo měsíce neustále do očí něco slibuje a přitom se vůbec nic neděje, těžko bude uvažovat o sebereflexi…
Související články
