Už před startem semifinále hokejového play off jsem kroutil hlavou. Že se obě série vyvrcholení sezony, na které fanoušci čekali dva roky, budou hrát ve stejné dny? To jsem nepobíral. Znovu jsem se podivil v neděli. To se pro změnu zápas Sparty s Libercem kryl s fotbalovým derby „S“. A bohužel to nebylo všechno…
Pauza před startem semifinále přitom trvala devět dnů. Devět! Televize i kluby měly dostatek času, aby v krizové době prázdných arén a stadionů udělali divákovi tu laskavost, že start utkání posunou či ho úplně přeloží.
Chápu, že jsou na trhu dva vysílatelé, kteří se na sebe nemusí ohlížet. Mohli by se však ohlížet na svého zákazníka. To máme v Česku opravdu tolik spektakulárních sportovních utkání, že si můžeme dovolit naflákat je za sebe ve stylu „jak to vyjde“? Ať si sledující vyberou. Vždyť co je mně po nich?!
Definitivně mi pak spadla brada v pondělí ráno při zjištění, že (možná) rozhodující šesté zápasy semifinále extraligového play off budou nejen ve stejný den, ale dokonce ve stejnou hodinu!
Chybovat je lidské, zapadl mail. Stane se. Reakce zodpovědné osoby z BPA Petra Nitscheho byla navíc férová. Na rozdíl od standardu našich politických elit nezatloukal a rovnou přiznal omyl. Beru. K zamyšlení je však to, proč se vůbec taková situace může udát. Jeden člověk přehlédne zprávu. A hotovo. Smůla. Máte po prde… po hokeji.
Extraligové kluby jsou bohužel dlouhodobě neschopné a totálně bez zájmu prodat svůj produkt. Být vidět. Kdyby chtěly, hokej mohl na obrazovkách běžet třeba každý den. Dávno mohly inovovat zkostnatělý herní systém úterý, pátek, neděle. Jenže kde není vůle, není ani cesta. Nejsmutnější na tom je, že na festivalu neschopnosti je nejvíc bitý sportovní fanoušek.