Dvacítka chce ukončit medailový půst. Ví, co úspěch vyžaduje
Tak už to vypukne. „Celou dobu všechno směřujeme k úvodu šampionátu. Děláme maximum, aby hráči byli v patřičné formě a pohodě,“ hlásil trenér české dvacítky Filip Pešán po skončení kempu před juniorským mistrovstvím světa. V přípravě na turnaj v Buffalu jeho svěřenci nevyhráli.
S Kanadou padli 0:9, s Finskem 2:4. Ve druhém utkání však podle kouče šel výkon nahoru. Největší opory nastoupily poprvé po desetidenním tréninku, tým vyjel na led v plném stavu po nějaké době. Potřebné otáčky tudíž nabral až s přibývajícím časem. Snad to nebyl jen výkřik, který přehluší dunění nedalekých Niagarských vodopádů. A třeba i výsledky budou příště lepší.
Zrovna Finové posledně v Montrealu jako obhájci zlata totálně vyhořeli, během turnaje dokonce měnili trenéra. Z velké pětky, kterou tvoří Kanada, USA, Švédsko, Rusko a Finsko občas někdo selže, historicky nejúspěšnější země šampionátu však z medailových pozic jen zřídka vystrnadí některý jiný účastník. Od roku 1994 získaly 68 ze 72 setů medailí všeho druhu. A jejich nadvláda se spíš upevňuje, tuhle hegemonii zřídkakdy naruší někdo další.
Naposledy se to povedlo Slovákům s gólmanem Denisem Godlou a Martinem Réwayem v útoku v roce 2015, kdy odklidili ve čtvrtfinále Čechy a v souboji o bronz šokovali vítězstvím nad Švédskem. Před nimi se podařilo vtěsnat mezi medailisty českým juniorům. Bylo to v roce 2005, kdy zazářili třeba Rostislav Olesz a brankář Marek Schwarz.
Na medaili tak čekají třináctou sezonu. Možná ještě líp vypovídá věk autora rozhodující trefy v bitvě o třetí místo s Američany. Petru Vránovi je dneska 32 let. Od té doby se střídá zataženo s bouřkami, roky zklamání a zmaru, někdy taky obav, co z toho vůbec bude. Každé další neúspěšné čtvrtfinále přináší poznání, že špička ujela o další parník, kdežto český juniorský uvízl ve zdymadle, a vybízí ke stále stejným otázkám, co se dělá špatně a proč žádný tok nikam neústí.
Otisk hvězd
Mistrovství světa dvacetiletých je bránou do velkého hokeje, v jeho dějinách zanechaly otisk i pozdější superstars. Gretzky, Crosby, Stamkos, Ovečkin, McDavid, Tarasenko, Kučerov, Matthews a taky Hašek, Jágr, Pastrňák. Posledním Čechem, který zanechal českou stopu jako člen All Stars, byl Petr Mrázek, vyhlášený jako první v dějinách nejlepším brankářem turnajem i přesto, že tým nepronikl mezi nejlepší čtyřku. Současná dvacítka má taky hráče se skvělým potenciálem, výběr schopný něco dokázat. Když si všechno sedne, jak má. Nejen u nás bývá považována za tajného favorita.
Devět hráčů vybojovalo ještě s osmnáctkou triumf na Hlinkově memoriálu. Vědí, co cesta k úspěchu vyžaduje. Dost podobný výběr osmnáctiletých sahal na jarním mistrovství světa po velkém obratu ve čtvrtfinále proti finským vrstevníkům. Stáhl čtyřbrankový náskok soupeře, nakonec padl v prodloužení. To se zkušenostmi hráčů kmenového ročníku 1998 z minulých turnajů probouzí nadějné záblesky, že by medailový půst nemusel trvat do doby, až třeba Petr Vrána povede dvacítku jako trenér.
Před odletem mladíci věřili, že mají na medaili. Mluvili o tom, že chtějí do play off postoupit z co nejvýhodnější pozice. Generálka se moc nepovedla, ale myšlenky na ni měli nechat zavřené někde v kabině haly v Niagara Falls, kde probíhal přípravný kemp. Příště už se jede naostro. Naděje a očekávání bývají každý rok hodně podobné. Ovšem jednou z mála jistot, kterou česká dvacítka na startu má, je, že prvním soupeřem jsou Rusové. Vše ostatní se ukáže.
