Finále asi jinak než na nájezdy neumí. Před rokem urvali Švédové na šampionátu zlato v penaltovém rozstřelu, stejným způsobem rozhodli letošní bitvu proti Švýcarsku a urvali pojedenácté světový titul. Draví a snaživí Švýcaři prominou, ale byl to titul zasloužený. Za celý turnaj celek Tre kronor neprohrál ani zápas, v rozhodující vřavě byl lepší než soupeř, který zase jezdil jak na tryskový pohon, ale s přibývajícím časem ztrácel dech.
Převážila švédská trpělivost, zkušenost a kvalita. Švédové měli stejně nízké sklony k panice, ať soupeře demolovali jako v semifinále Američany, nebo se přetahovali hodně natěsno. Trenér Rickard Grönborg si od loňského triumfu nechal ještě víc narůst plnovous a přiblížil se podobě Friedricha Engelse. Za obhajobou vyrukoval v jiném outfitu, než před rokem.
Do Dánska vzal třináct hráčů, kteří na dospělém šampionátu ještě nenastoupili, a celkem 17, kteří do letoška nezískali na turnaji medaili. Z loňského roku zůstali jen obránci Klingberg a Ekman-Larsson, který nakonec proměnil zlatý nájezd. Ale to bylo stejně fuk, protože Švédům vyrostla nová zlatá generace.
Nepřijeli Landeskog, Nylander, Viktor Rask, Elias Lindholm? Další nemohli, protože hrají play off? Nevadí. Ať se omluví nebo zraní kdokoli, Tre kronor už nemusí čekat, až vypadne Detroit nebo Vancouver, kde bylo vždycky silné švédské zastoupení. Mohli je nahradit klidně hráči z New York Rangers, Anaheimu, Nashvillu... Švédové mají kam sáhnout, všude najdou výtečné hráče v klíčových pozicích. Letošní tým byl nejen silný, ale taky náležitě vyhladovělý a lačný po úspěchu. A jestli se povídá, že po Henriku Lundqvistovi se Švédům takový brankář nenarodil, Anders Nilsson tyhle fámy vyvrátil. Protentokrát.
Švýcaři otřásli zeměkoulí. Ve čtvrtfinále vyřadili našlápnuté Finy, dalším postup přes Kanadu byl ještě větší senzací, jakkoli letos mohl výběr javorového listu působit nevyzpytatelně, až vyčichle. Každopádně je jasné, že helvétský kříž zaujal postavení, z jakého ještě nedávno dobýval střechu světa český tým. A zatímco jemu se během posledních deseti let podařilo postoupit do finále mistrovství světa jednou, Švýcaři to během pěti let dokázali podruhé. Neúnavní, dotěrní letci s jedním z nejlepších beků světa Romanem Josim a dalším z řady skvělých gólmanů Leonardem Genonim, který jako mimozemšťan chytá a ve přerostlé masce tak trochu i vypadá.
Kouč Patrick Fischer byl učenlivým žákem velkého Ralpha Kruegera, který švýcarský restart před nějakými dvaceti lety po návratu mezi elitu a pod nímž za švýcarskou reprezentaci hrál, a před pěti roky stříbrného Seana Simpsona, jemuž dělal asistenta. Jako by tým dál řídily jejich neviditelné ruce. Mezitím Švýcaři vychovali novou generaci hráčů. Sedmero jich přijelo do Dánska z NHL. A to ještě pro obránce Yannicka Webera nezbylo místo, nepřijeli Sven Bärtschi, Nico Hischier, Denis Malgin. A Luca Sbisa hrál pořád za mořem o finále Stanley Cupu.
Na olympiádě Švýcary vyřadili Němci, senzačně pak bojovali o zlato. U bílých křížů nejde o záchvěv, je to trvalý zábor území, jež obývali jiní. Švýcaři už dlouho nevzývají duchy starých dobrých časů Torrianiho. Cattiniů a Polterů jako Češi svoje Nagano. Nastoupili noví hrdinové a je snad až ironie, že jeden z jejich nejtalentovanějších mladých útočníků je šikovný drzoun s příjmením Fiala po českém otci.
Na poslední olympiádě Švýcary vyřadili Němci, kteří pak senzačně bojovali o zlato. Bílé kříže se na šampionátu staly tím, čím se na hrách pod pěti kruhy stalo Německo. Jen u nich nejde o žádný záchvěv. Může to být trvalý úkaz.
Související články
