Okruh bývalých vynikajících hráčů, kteří by se mohli stát generálními manažery hokejové reprezentace, se zužuje. Jsem rád, že se jím po nedávném konci Petra Nedvěda stane Martin Havlát. Volba je to dobrá, byť mě překvapila. Napadala mě různá jména: Robert Reichel, Václav Prospal, Roman Hamrlík. „Havlis“ mi nějak unikl, přiznávám.
Ale důležitější bylo, že si vzpomněli jiní. Možná zrovna prezident svazu Alois Hadamczik. Před lety ho vytáhl do velkého hokeje, v sedmnácti letech Havláta vzal z Ytongu Brno do Třince.
Jako hokejista má Martin skvělou historii, jméno, styky a taky vstřícnou, šťastnou povahu. Proto se na tuhle roli hodí. Problém nevidím vůbec v jeho osobě ani v tom, že bude většinu času detašován v zámoří. Pro sledování a komunikaci s hráči je to dokonce lepší.
Snad coby vyjednavač obstojí jako jeho předchůdce Petr Nedvěd a hráči budou k reprezentaci vstřícní. Jenže pokud jde o borce z NHL, v nové sezoně se jich týká jen mistrovství světa.
Evropu by měl obsáhnout Marek Židlický, který stál dosud rozkročen mezi dvěma kontinenty, stejně jako Martin Erat, asistent kouče reprezentace Kariho Jalonena. Zhostit se toho mohl klidně jeden z nich. A pokud se máme bavit o úsporách, ušetřilo by se ještě víc.
Funkce GM u české reprezentace není tak zásadní jako u zámořských výběrů. Omezuje se spíš na skauting, sběr informací, komunikaci. Při stavbě týmu má poslední slovo trenérský štáb v čele s hlavním koučem, organizaci a servis kolem týmu zajišťuje sportovní manažer, nově Milan Hnilička. Takhle se nám těch manažerů sešlo nějak moc.