Budu výjimečně osobní. Pro jednou. Aleš Řebíček mě zklamal. Nikoliv proto, že se Slavia pod jeho vedením proměnila v podprůměrný klub, který si sám pod sebou podřezává větev. Zklamal mě, že se jako nejvyšší představitel Slavie nepřišel oficiálně poklonit památce Josefa Bicana.
Kontroverzní majitel vršovického klubu, který po svém příchodu do Edenu hrdě vyprávěl, že první sportovní kniha, kterou jako malý kluk četl, byla ta o legendárním Pepim, ve středu, kdy si desítky lidí připomněly Bicanovy nedožité 100. narozeniny, na Vyšehradském hřbitově chyběl.
Neposlal místo sebe s kyticí ani svého bratra Adama, jinak předsedu představenstva Slavie, a dokonce k tomu nepřiměl ani ředitele klubu Jaromíra Šeterleho, který se omluvil ze zdravotních důvodů, ačkoliv o hodinu později byl na tiskové konferenci před derby zdravý jako řípa.
Slavii, která Bicana proslavila a kterou on proslavil po celé Evropě, tak na slavnostním ceremoniálu zastupovali pouze tisková mluvčí Soňa Nouzáková a vedoucí mužstva Stanislav Vlček. Nebyla to jejich chyba, ale ze strany Slavie to nebylo vůči takové osobnosti nedůstojné.
Přítomnost Řebíčka by sice fakticky nic nezměnila, bylo by to však sympatické gesto. Gesto směrem k fanouškům, že mu na nejstarším českém klubu skutečně záleží a že si váží odkazu legendy, která pro slávistickou značku udělala tolik, co nikdo jiný.
Důvod Řebíčkovy absence se nabízí. Na Vyšehrad nedorazil, protože se bál setkání s Bicanovým synem Ivanem, který bývalému ministru dopravy nemůže přijít na jméno a veřejně ho vyzývá, aby si sbalil svých pět švestek a z Edenu zmizel. Aby se Slavii ulevilo.
Fajn, copak se ale chlap jako hora s vizáží zarostlého Krakonoše lekne postaršího bělovlasého pána? Copak se člověk, který měl na ministerstvu dopravy tak silnou hroší kůži, že ho nechaly klidným i obvinění, že si jako ministr „odklonil“ stovky milionů, bojí kritiky?
Řebíček to totiž vůbec nepochopil. Stačilo, aby dorazil, symbolicky se poklonil, a dal by najevo, že pro něj Slavia není jen předmětem jeho „skrytých zájmů“, jak tvrdí Ivan Bican. Místo toho dokázal, že se ve Slavii nic nezměnilo. Že je to vlastně stejný klub jako před dvěma lety.
Klub s majitelem, který se neukazuje na veřejnosti, nemluví, na první pohled se o svůj klub nezajímá, nezáleží mu na něm a nikdo netuší, jaké s ním má úmysly. Jestli to teď Pepi Bican odkudsi vidí, musí ho pořádně bolet za krkem. Z toho, jak nechápavě kroutí hlavou.