Miloš Říha zaskočil na pondělní tiskové konferenci po mistrovství světa úplně všechny. Hráči po sobě koukali, novináři taky. Fanoušci, kteří sledovali přímý přenos, museli zírat. Státní trenér brečel. Litoval hráče a tým, který skončil na čtvrtém místě. Neudržel emoce, pustil je ze sebe ven. Dost touhle scénou získal, ale i ztratil.
Miloš Říha je muž, který v emocích pracuje i žije a nemění se. Využívá celou jejich škálu, pozitivní, negativní i ty, jimiž si dovede získat lidi kolem sebe. Neumí fungovat bez nich. Proto je jeho silnou stránkou, že vždycky v určitém období dokázal svoje týmy totálně vymačkat až na dřeň. Proto se nedovede kontrolovat, když mluví s rozhodčími, a někdy máte pocit, že je do deseti minut profackuje. Proto ho milují i obyčejní chlapi, kteří hráli hokej maximálně na krajské úrovni, ale on mezi ně v klidu zapluje, jako by byl jeden z nich, vykládá historky, na nic si nehraje. Taky tady jede naplno, nebere podobné věci jako povinnost.
Zpátky k jeho slzám. Taky jste slyšeli, že to dobře sehrál? Ne, to bych vážně neřekl. On není jenom sopka s lávou. Kdo jeho práci poznal aspoň trochu zblízka, to potvrdí. Tady byl zkrátka on, ne tvrdý boss, ale Miloš Říha.
Pláčem získal na svoji stranu početnou skupinu fans. Logicky, chytlo je, že „Milošovi“ bylo všechno líto. Cítili z něj, jak mu na reprezentaci záleží. Najednou vnímali, že on je jedním z nich. Ne chladný stroj, co má místo srdce ledovou kostku a myslí jen ve statistikách, číslech a bodech. Užili si slova o hrdosti.
Tohle je přesně oblast, v níž je Říha tak unikátní. Nestydí se za to, jaký je, postupně poznal, že nemá cenu maskovat svoje vlastnosti, které ostatní berou jako slabiny, ale spíš jim je potřeba dát volný průchod.
Tím se volně dostáváme k tomu, kde pláčem ztratil. Odborná veřejnost mu za výstup z tiskové konference kladné body neudělí. Spíš naopak.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
Vyzkoušet za 1 Kč Více informací
Už mám předplatné.
Přihlásit se
