Pardubické povstání ukazuje, že odpálit Rolinka bylo chybou roku
Chyb udělalo vedení Pardubic za poslední roky desítky. Jedou v nich různé osoby z radnice, lobbisté, sportovní vedení... Když všechno sečtete, mohli byste vydat celkem tlustou knihu. Fatálních omylů najdete dost. Proto je stav Dynama tak bídný, proto se zase zachraňuje. Zlatou medaili za poslední rok ale rozhodně získává akt, když se klub rozhodl, že Tomáš Rolinek je k ničemu. Koncovka extraligy, kdy klub začal válet, ukazuje proč.
Vzpomínáte na důvod? Generální ředitel Martin Sýkora vzal celou akci nejdřív na sebe, že Rolinek nejel s týmem do Litvínova. Prý aby se tím zvýšila bojovnost. Pak se zodpovědnosti zbavoval, ale to je vedlejší. Zásadní je, že Rolinek skončil, odešel. Otrávený a uražený. Dost za to mohla paranoia trenéra Ladislava Lubiny, který hledal všude nepřátele a řešil, kdo po něm jde. Všechno bylo podporováno blízkými spolupracovníky hlavního kouče. Dynamo si chybně myslelo, že bez veterána a kapitána se v klidu obejde. Slabý šéf Sýkora nevěděl, hokeji a vztahům v něm nerozuměl, tak se do všeho ještě zamotal a nakonec se stal z pardubické sezony totální guláš, který se zachraňuje teď.
S novým trenérem Milanem Razýmem se do týmu Tomáš Rolinek vrátil. Jeho efekt na Pardubice? Obrovský. A to si uvědomte, že přišel po měsících ve Vrchlabí, ze třetí nejvyšší soutěže. Těžko mohl trénovat tak, jak by se chystal mezi elitou. A přesto je pro Pardubice klíčovým mužem.
Můžete namítat, že je mu 40 let a tihle chlapi se už moc nemají v extralize motat, jen zabírají místo mladým. Jenže on se necpe na přesilovky, ani do první řady. Ví, kde je jeho místo. Rve se v lajně číslo čtyři, začíná střídání nejčastěji v obranné třetině, chodí na oslabení. Tady je v průměrném čase na ledě za zápas mezi TOP 10 útočníky ligy. Poslední tři utkání? Zase roste, tak jak to umí, když jde o všechno. V Kladně dokonale odbránil závěr. S Libercem vyprovokoval důrazem bitku, po které hrály Pardubice přesilovku. Proti Plzni vydřel druhý gól. Navíc je pravým lídrem týmu.
Chybí mu maximální rychlost, díky které dovedl být produktivní pár let zpátky. Jenže myšlení válečníka mu zůstalo. Takhle se on dívá pořád na hokej. Když ho zápas bolí, tak to má být a všechno je v pořádku. A jasně vidíte jeho přínos. Rve se, má velký podíl na tom, že mají Pardubice čtvrtou lajnu, která chodí bránit, plus má dál obrovský vliv na kabinu.
Vidíte, jaký kiks byl si Rolinka na začátku sezony otrávit. Vidíte, že mu nejde o to, aby požíral minuty. Ne, bere svoji roli. Když hraje 12 minut, tak jich má 12. Pokud jich dostane 18, zvládne větší porci. Co mu trenér nařídí, to splní, bez problémů, není kyselý, jestli hraje málo. Plus na sebe naloží starosti o kabinu, atmosféru, jak si každý plní svoje povinnosti. Nemusí nic říkat, stačí jeho přítomnost, pohled. Třeba do posledního utkání s Plzní šel silně nachlazený. Schválně, jak se cítí chlap s rýmičkou? Blbě. Na ledě jste to nepoznali ani v nejmenším.
Máte pocit, že kdyby mu klub na začátku sezony oznámil, jak se jeho role změní a nebude tolik výrazná, že by to nepřijal? A taky, jak by si asi Dynamo vedlo, kdyby ho naprosto hloupě neodpálilo? Můj pocit je, že by v tuhle chvíli už bylo zachráněné. Ale tak je to v Pardubicích se vším. Poslední roky platí, že vždycky přijde někdo, kdo na chyby navazuje dalšími pitomými kopanci. Pokud město bude dál mít slovo na klíčové rozhodující procesy a vybírat lidi do funkcí, nic se nezmění. Nic. Leda tak extraligová příslušnost.
