Ujčíkova discplinárka přiznala chybu. Ale už jí nemůžete věřit
Stalo se politováníhodné nedopatření, ke kterému dochází jednou za deset let. Předseda disciplinární komise Viktor Ujčík navíc sám vyvinul aktivitu, že dostal jiné záběry, ať se Pardubice odvolají, že faul Andreje Kosticyna bude překvalifikován. Žádných sedm zápasů „za vraždu“, změna na třízápasový trest za „pokus“. Takže si ťuknout pěstmi a jít od toho? Naopak. I když Ujčík ukázal férové a chlapské gesto, tohle je důkaz, že jeho úřad funguje na amatérských základech.
Na tom všem zaráží jedna věc. Ano, pokud dáváte trest na jeden zápas, asi se v ničem nemusíte příliš hrabat. Přečtete si, co rozhodčí uvedli do zápisu, podíváte se na video, hotovo, hráč si zápas odpočine. Šíleně všechno ovšem vypadá, pokud se udílí obří flastr s rekordní sazbou.
Logicky bych předpokládal, že si disciplinární komise sama vyžádá všechny dostupné záběry rovnou. Bude mít zájem prostudovat lékařskou zprávu. Vlastně by ani nebylo na škodu vyslechnout oba aktéry, jak postiženého, tak hráče, který problém způsobil a jedná se o něm. Po trestu by pak s hráčem měla komunikovat, vysvětlit mu, proč udělila ten a ten trest. Pokud dobře komunikujete, předejdete problémům.
Takhle totiž všechno může působit dojmem, že si Viktor Ujčík odskočil v Jihlavě z tréninku. Podíval se na video, kde nepoznáte rozdíl mezi nosem a rukou. Vynesl verdikt, ať se „obtloustlý bolševik“, jak Kosticyna arogantně nazval manažer Olomouce Erik Fürst, smaží v pekle. A pak honem vymýšlet přesilovku na víkend pro Duklu.
Nechápu údiv, že na světě jsou i jiné záběry Kosticynova zákroku. To po nich Viktor Ujčík nepátral? Mimochodem, ani na nich úplně průkazně není moc vidět. Evidentní totiž je, že disciplinární komise musí často spíš věštit, co se asi stalo, než aby to opravdu viděla. Ovšem to v daném případu není to podstatné. Podstatné je, že vynesla verdikt, aniž by se sama chtěla kriminálním činem zabývat. A tím pádem přišla o důvěru. Takhle pracovat nesmí. Selhala. Budete příště Viktoru Ujčíkovi věřit, že trestá, co opravdu viděl? Nebo vlastně trestá něco, o čem si myslí, že to viděl? Zásadní věc.
Ano, je správně, že sám vybídl Pardubice, aby se odvolaly, že trest klesne do nižší sazby. Ukázal se jako chlap, netutlal prohřešek, nemaskoval ho. Klidně si mohl dál trvat na svém, chybu by zamlčel, asi nic víc by se nestalo a Pardubice by nakonec asi i měly radost, kdyby se verdikt třeba snížil po odvolání na pět utkání. Jenže celá tahle věc ukázala, že hokejová disciplinárka pracuje zhruba na stejných profesionálních hodnotách jako bleší cirkus. Nikdy nevíte, jestli v krabičce od sirek, kterou otevřete, blechy opravdu budou. Kdo to odskáče příště?
Samy kluby by teď měly iniciovat změnu řádů, jak má při trestání disciplinárka pracovat. Protože jinak hrozí, že taky příští vyšší trest se může jen tak tahat z klobouku.
Celý příběh má ještě jednu linku, Olomouc. Andrej Kosticyn si trest bez debat zasloužil. Tři zápasy? Čtyři? To je asi jedno. Jel lovit protihráče, ulovil. Tohle není tvrdá hra, ale brutální. Nechcete ji v extralize vidět.
Jen zaráží, jakou mlhu kolem všeho udělá pak klub z Hané. Manažer Fürst sice do světa vypustí granát, že je Kosticyn „obtloustlý bolševik“, ale tím všechno pro klub končí. Čekal bych minimálně nějakou omluvu, že běloruského hokejistu nazval přívržencem Leninových myšlenek. Protože v návalu prvních emocí byl vytočený. Pochybuju, že by se spolu pánové někdy bavili o politice.
Je jedině dobře, že Adam Rutar neskončil na jipce a obědy si nemusí dávat brčkem. Dokonce i zvládl nejbližší extraligový duel. Fantazie! Ale když pak klub několikrát žádáte, zda by se hráč mohl k celé věci vyjádřit, foukne mlhomet a jako kdyby Rutar neexistoval. Mluvit se nebude! Dva dny před zápasem, den před ním, po zápase, nic. PR tým klubu jen sdělil, že: „Mediální publicity už tento týden bylo dost.“ Takže jedinou pořádnou reakcí z Olomouce je Fürstův „obtloustlý bolševik“. Ano, pravda, každý si to svoje PR buduje sám...
