Česko mělo trenéra, který jen hledal a nenašel: Značka FP zrezla
Je potřeba to přiznat. Netrefili jsme se. Zatímco ostatním zemím se hvězdy omlouvaly, že po téhle pitomé sezoně nedorazí, Česko tak zásadní problémy neřešilo. Do Lotyšska vyrazila silná parta. V bráně vítěz KHL. Obrana byla nejlepší, jakou šéf beků Jaroslav Špaček v reprezentaci měl. Největší síla měla být v útoku. K tomu se na lavičku postavil Filip Pešán, poslední roky braný za české trenérské eso, navíc šéftrenér svazu. Bylo legitimní mluvit o finále. Nižší cíle tým mít ani nemohl.
Jenže faktem je, že když se podíváte na celý turnaj, vyloženě vás nadchla jedna jediná třetina proti Švédsku. Jinak šeď, nebo bída.
Turnajem přišla o lesk i na českém poli tak leštěná značka FP. Filip Pešán byl dlouho mezi trenéry něco jako Ferrari Portofino. Nakonec z toho byl z pohledu výsledku a výkonu Fádní Podprůměr. Nejhorší na tom všem bylo, že ani po osmi zápasech netrefil sestavu. Připomínal stařečka z pohádky, který měnil, měnil, až vyměnil. Kouč národního týmu tolik tápal při skládání sestavy, že hledal, hledal, až nenašel.
V extralize se prezentoval vždycky jako suverén, který si ví rady a dělá správná rozhodnutí. Na mistrovství světa provedl rozhodnutí hodně, jen správných bylo minimum. Cítíte, že chtěl být výrazný kouč, který všechno řídí, má varianty a plány. V Rize jste od něj viděli hodně výstřelů, jenže ne mimo bránu, rovnou mimo stadion.
To překvapilo hodně. Z domácí scény moc neznáte, že by volil špatně. V Liberci si vybudoval auru muže, který má na všechno odpověď i řešení.
Nejvíc zarážející kroky? Máte hodně času? Je jich dost. Třeba zacházení s Lukášem Radilem. Ano, udělal chybu v prvním zápase s Ruskem, Česko dostalo gól a Pešán svého útočníka vytrestal. Stáhl ho ze hry a pak ho zavrhl. V „přáteláku“ se Slovenskem ho nasadil. A hele, on je tady Radil! Najednou ho postavil do klíčové bitvy ve čtvrtfinále. Nerozehraného, nerozpumpovaného, nesehraného se svými parťáky.
V kontrastu pak musíte vidět třeba Matěje Stránského, bombarďáka z extraligy. Neudělal chybu, po které by padl gól, nenechal se zbytečně vyloučit. Jenže v koncovce se trápil, obrovské hřiště mohutnému chlapovi prostě nesedělo. Ale hrál pořád. Schválně, mimo sestavu by ho poslalo jen jedno blbé vyloučení? To tam pro čtvrtfinále dostalo nejspíš Michaela Špačka, který ve většině zápasů působil jako centr, který dobře bruslí a má nápady, nahrává do šancí. Ano, proti Dánsku blbě fauloval. Tak poslední zápas nehrál.
Nakonec i hodně zarazí, jak se rodila hlavní česká zbraň, první formace. Dominik Kubalík s Janem Kovářem a Jakubem Vránou spolu hráli první dva zápasy a Česko prohrálo. Cítili jste, že to není ono. A tak český kouč pořád zkoušel, hledal, vymýšlel. Nakonec vymyslel to, že se vrátil k variantě ze zápasů jedna a dva, která přitom nefungovala. Co zjistil? Šok, ono to nefunguje! Tak je zase roztrhl. Když spočítáte centry, které měl Filip Zadina, tak pokud by národní tým postoupil do semifinále, možná by k němu nastoupil třetí brankář Petr Kváča.
Co bude dál? Žádné odpočívání, terminologií Filipa Pešána, se musí hlavní kouč teď doma přehodit zpátky do montérek a začít zase makat. Je šéftrenérem Českého hokeje, ideálně od pondělí musí začít zase pracovat na projektech a rozvoji. A taky už by si mohl udělat čas, aby navštívil všechny profesionální kluby v Česku, na což neměl během dvou let ve funkci čas.
Prosím, ať má funkcí třeba patnáct, pokud ale půjde příkladem. Potíž je, že jako šéftrenér má ostatní své kolegy spojovat a nadchnout pro myšlenku český hokej sunout vpřed. Jak se mu to daří, si jistě ještě pamatujete. Po MS20 se do toho vyloženě opřel a už chyběly jen facky. A teď přijíždí z MS, kde jako kouč selhal. Měl dobrý tým, který hrál výrazně pod své možnosti. To jde hodně i za Pešánem.
