Česko ukázalo, jak hrát proti lepšímu. A poznáváte, co je Myšák za hráče
Slyšeli jste tu repliku možná tisíckrát. Z porážky je potřeba se poučit. Jedna věc jsou slova, druhá ale realita, činy. Mladým českým reprezentantům na MS do 20 let tahle akce vyšla dokonale. Selhání s Lotyšskem byla ostuda, průšvih. Pro čtvrtfinále se tým nakopal do zadku a vytáhl proti USA mistrné číslo. Zapomenete, co máte napsané na dresu vzadu, řešíte jen to vepředu. Takhle proti lepšímu musíte hrát, pak přijde šance uspět. A přišla. Velký kredit zaslouží Jan Myšák.
V minulosti mělo Česko na MS do 20 let i talentovanější výběry. Jenže teď proti USA vyšla dokonale jedna zásadní věc. Tým šlapal jako stroj, podařilo se skvěle ucpat střed hřiště, takže se vlastně vůbec nedostavily očekávané snadné americké průlety do české ofenzivní zóny. Když se dostat před brankáře Tomáše Suchánka, tak po boji. A pokud už tam jste, neexistuje šance, že si zadarmo půjdete pro dorážku. Bravo!
Jenže tohle by samo o sobě nestačilo. Viděli jste první gól, blbý odraz od mantinelu. Prohráváte. Jen se bránit a doufat moc nefunguje, když ztrácíte.
V tu chvíli se ukáže síla individualit, co dovedou lídři. Od nich chcete, ať všechno nakopnou. Jan Myšák dal hodně výrazné razítko, že takovým borcem opravdu je. Jeho vyrovnání jde za prací celé pětky. Ale hokejku do střely prostě strčil on, dobře se do situace před brankou namotal. Není to náhoda. Kromě toho blokuje při oslabení střely, pracuje pro úspěch, ne pro sebe.
Pod tlakem je zvyklý hrát už dlouho. Vybavíte si, když začal hrát v Litvínově v sezoně 2018/2019. Bylo mu 16 let. V klubu věřili, že má takový talent i sebevědomí, aby všechno ustál. Je lepší než Reichel? Jak si stojí v porovnání s Jágrem? Asi i sám totiž musel slyšet hlasy, které se po chvíli prostředím nesly. Nafouknutá bublina, dobrý hráč, fajn, ale ne zase tak výjimečný, aby se o něm pořád psalo. Povyku je moc. Jen atrakce, spíš lepší průměr.
Možná i kvůli tomu na něj vždycky v reprezentacích i všechno padalo. Přijel Myšák, ten nás spasí. To je přeci ten, jak hrál od 16 hokej s dospělými. Tak se vytáhni!
Jenže MS do 18 let nebylo jeho, Hlinka-Gretzky Cup taky ne. Dvacítky taky ne. Ty další už byly lepší, ale taky jste neřekli, že se kolem něj všechno točí. Ale teď musíte cítit ten posun. Velký hráč, velká osobnost, který neleze přes tým.
Když se vrátíte zpátky do roku 2018, problém je, že když v Česku máme tak málo hráčů, kteří zvládnou brzy dospělý hokej, stane se z nich atrakce. Zaměříte se na ně. Asi i logicky v nich vidíte spasitele, když těch dobrých zpráv je tak málo. Pokud ten stav nepřijde hned, tak taky rychle lze všechno odpálit. Zklame vás, že nemá Jágrův zadek, že nedá hattrick, že neprojede sám hřiště, že kličky z rozbruslení nedokáže v zápase. Aha, tak zase nic.
Myšák ale za poslední rok v kanadské juniorce vyspěl a ukázal jak. Role lídra? No problem. Zvládne, bere, nehroutí se z toho. Možná potřeboval dorůst, dozrát, než se na něj všechno hodí. Kdyby v extralize jezdilo Myšáků v té době pět, měl větší klid i tady.
Každopádně zápasy, jaké předvádí teď na mistrovství světa, rostete. Zvládnete těžkou bitvu jednou, nepochybujete, že ji zvládnete i podruhé. Nakazíte tím ostatní, naučíte se vyhrávat, do budoucna skvělá věc. Jasně, taky si pamatujete ten průšvih, co přijde po blamáži s Lotyšskem.
Českému hokeji sedí víc, když může překvapit, než když musí vyhrát. Vydařenými zápasy se ale tahle fáze může měnit. Naučíte se, že když plníte systém, vyhrávat můžete vždycky. Je jedno, jestli proti USA, Lotyšsku, Finsku... Jde to. A právě na hráčích jako Myšák je, aby všechno udrželi i na ledě. Trenér si může vykládat, co chce. Malovat, hustit do vás svoje moudra. Jenže pokud je neplníte, skončí to taky trapně. Hráči jako Jan Myšák tohle nesmí dovolit. Od toho jsou lídři, sem by český kapitán měl postupně růst. Někam, kde byl Robert Reichel. I když třeba neposbírá nejvíc bodů, tak vás probodne pohledem, když se na něco vykašlete.
Za dva tři roky v něm Montreal může mít silného hráče pro velké zápasy, borce, kterého nasadíte do druhé, třetí lajny. On dá gól, ubrání důležitou situaci, ať hraje na křídle nebo uprostřed. Pokud tímhle směrem bude jeho vývoj dál mířit, český hokej v něm získá velkého borce.
