LM je šedivá myš, srovnávat podle ní nejde. Hradec ukázal zdravé myšlení
Často, když někdo chtěl kopat za myšlenku, že český hokej je neprávem podhodnocený, tak si vzpomněl na Ligu mistrů. V letech 2017-2020 měla extraliga přeci vždycky aspoň jeden tým v semifinále, dvakrát ve finále. Jakápak krize? Český hokej je na tom lépe, než si myslíte a basta. Jenže podle téhle soutěže nemůžete měřit nic a nikoho, i když před každou sezonou slyšíte, jak je větší, lepší, bohatší, blyštivější. Možná jí hlavně škodí ten název.
Když slyšíte „Liga mistrů“, hned vás mrazí v zátylku a vybavíte si melodii Georga Fridricha Händela, kterou napsal už v roce 1727. Asi ji dokážete zapískat, možná i lehce zabrouknout. A hlavně víte jedno: dříve nebo později do sebe třísknou Barcelona, Liverpool, Bayern, prostě fotbalové kluby, které mají v kádru nejlepší hráče na světě. V soutěži se navíc točí takový balík peněz, že byste ho museli odvézt pěti kamiony.
Hokej si vzal stejný název, čímž lehce navádí k tomu, že byste měli čekat to samé. Nedočkáte se. Nikdy to to samé být nemůže už z toho pohledu, že nejlepší hráči na světě hrají v NHL.
I když před startem soutěže znovu zaznělo, jak se rozdělují největší peníze v historii, tak stejně vám na ně stačí krosna. Tentokrát se pro všechny dělí zhruba 86 milionů korun. Letní leštění značky a barevné tiskovky pořád neznamenají vůbec nic. Měření evropských celků je jen o prestiži, o ničem jiném.
A tady všechno právě naráží. Někdo Ligu mistrů bere opravdu hodně vážně, jinému je víceméně fuk, jak v ní dopadne. Cítíte, že je správné, jak se třeba na soutěž dívá Mountfield HK (paradoxně dřív byl největším bojovníkem proti soutěži v Česku). Trenér Tomáš Martinec před sezonou vyhlásil, že ho hodně zajímá úspěch, chce postoupit, protože pokud se jeho kádr potká s mezinárodní konfrontací, jeho hráči porostou. Takže by si přál takových zápasů co nejvíc.
Hradec zazářil, povedlo se mu, co si kouč předsevzal, doma třeba zdeptal Frölundu tak, že trenér soupeře následně svému týmu zrušil slíbený volný den. V Göteborgu se šlo trénovat tak, až hráči lezli vysíleni po čtyřech.
Jenže teď to základní, abyste takhle mohli k Lize mistrů přistoupit, potřebujete mít na své straně i vedení, ať kývne, že prostě pár stovek tisíc (v lepším případě, pokud nebudete muset moc často létat), škrtnete. Může to být investice do budoucna, do vlastního kádru, do zlepšení. Nicméně dobře víte, že fanoušci budou mnohem spokojenější, když v extralize porazíte za sebou Olomouc, Plzeň a Karlovy Vary, než pokud uspějete na ledě Zugu a doma složíte Aalborg.
Proto ani Sparta vlastně nijak nepláče, že neodletěla do Finska a přišla o naději na play off. Proto v Třinci není kdovíjaké dusno, že opět vyhořel v základní skupině. Jasně, na oko budete říkat, jaká je to škoda. Ale ve výsledku to takhle stačí. Před sezonou fajn, hráli jste přípravu v tempu a zápasy s nábojem, teď je tady extraliga. Uhni z cesty, Ligo mistrů.
Hradec k akci přistoupil úplně jinak. Vžijte se do role, ve které klub momentálně je. Po 7 kolech má 9 bodů, měl mít minimálně o 6 víc. Umřel ale na krásu a neproměňování šancí, dvakrát za sebou. Mountfield navíc trápí zranění, takže byste se vlastně ani nedivili, kdyby do Berlína poslal mix hráčů z juniorky se dvěma pětkami áčka. Zbytek by ladil formu doma, netrmácel se vlakem do Německa a pak zase zpět. Navíc ve dvojzápase stačilo soka porazit jednou. Tak co utkání číslo jedna vypustit a zkusit to doma?
Ale přeci chtěli vyhrát, ne? Nezůstalo jen u řečí, prostě do toho šlápli. Výborná práce.
A kdo stál proti nim? Soupeř, který vsadil na úplně jinou kartu. Den předem odehrál přípravný zápas se San Jose. V Eisbärenu si spočítali, že taková akce dá mnohem větší smysl, než se soustředit na Ligu mistrů. Vůbec nejde o snižování ceny hradeckého postupu, jen zkrátka bylo cítit, jak soupeř Mountfieldu šlape vodu. Týmu kouče Martince slouží ke cti, že vsadil na jinou politiku.
Co z toho tedy plyne? Na základě Ligy mistrů nejde tvrdit, že dánský hokej je nad českým (ano, šlo by to, když Sparta doma lehla s Aalborgem), nebo se pošklebovat, jak tým extraligy (Třinec) ani neporazí Belfast. Každý klub k soutěži přistupuje tak, jak potřebuje, nic ho nenutí, aby ji bral smrtelně vážně. Na příkladu Eisbärenu dokonale vidíte, že nejde jen o českou specialitu.
Za svůj přístup si Hradec tak nějak zaslouží, aby proměnil aspoň už dvě tutovky z osmi, které poslední dobou zazdil, aby hráči rostli, zlepšovali se, v evropské soutěži šli třeba až do finále, kam se jednou už dostali. A kde už se i dostanete do černých čísel.
