Svět se zbláznil. Litvínov brání, ale teď potřebuje naskočit na „Motor mód“
BLOG PAVLA RYŠAVÉHO | Čekáte tvrdý rock, kde to sem tam vrzne a ujede nota. Ale jakmile hlavní hvězdy spustí sólo, odpustíte cokoliv a hltáte s otevřenou pusou. Místo toho sledujete pokus, jak rockeři mění basovou kytaru za harfu a bicí za tympány. Něco je jinak. Litvínov s poněkud divočejším stylem válel v základní části. V Pardubicích to zkusil jinak. Ale prohrává 0:2, takže neuspěl.
Dává logiku, že to v prvním zápase Litvínov zkusil s betonem. Nesedí k němu, v sezoně se dostal mezi extraligovou smetánku díky něčemu jinému. Trenérům z volnějšího přístupu k defenzivním povinnostem někdy asi padaly vlasy. Ovšem fungoval, a taky bavil.
Ale proč nezkusit v semifinále změnu? Pracujete s plánem, že máte brankáře v životní formě, favorit začne být nervózní a vy mu zakroutíte krkem. Něco podobného Karlu Mlejnkovi vyšlo na MS do 20 let, když Česko takhle porazilo na jména mnohem silnější Rusy 2:0. Nebaví vás to. Ale pokud akce vyjde? Nejde říct ani ťuk.
Jenže Pardubice si s touhle taktikou v prvním zápase poradily, neustoupily z dominantního stylu, nerozhodil je gól, kterým prohrávaly i při velkém tlaku 0:1. Prostě pokračovaly a soupeře udolaly na šířku svého kádru, kdy se na vás valí jedna formace za druhou.
Druhé vydání? Už to dle pohledu kouče Mlejnka nebyl záměr, jen se všechno v pasivitu vyvrbilo díky kvalitě Dynama. Ale Litvínov postupně ukázal, že se zvládne vrátit ke kytarám a rocku. Zlepšoval se. Nemá tak široký kádr jako Pardubice, ale dovede se s nimi přetahovat. Jen je to stále málo.
Aby je porazil? Musí v sobě objevit to samé, co našel Motor v sérii proti Třinci. Tam všechno začalo úplně stejně a končilo zápasem číslo sedm. Pro začátek potřebuje Litvínov daleko lepší úvod.
