Pardubice nejedou, zatím spíš škytají. Proč to nemusí být žádná tragédie?
BLOG PAVLA RYŠAVÉHO | Rozpočtem i soupiskou Pardubice budují kolos. Výrazně se posouvají v prezentaci značky, chtěly by se vyvíjet v práci s mládeží. Nejvíc světla ale vždycky míří na A tým, na kádr, trenéry, jak si parta na ledě vede, jak dovede druhou skupinu přitlouct na dveře a stáhnout z ní kůži. Čekáte od Dynama hodně, což není nefér, přesně kvůli tomu se kabina tolik buší kvalitními hráči. Start sezony působí z herního pohledu ale spíš rozpačitě. Problém? Jak se to vezme, vůbec být nemusí, pokud tohle je první patro.
Vždycky záleží, jestli chcete mít optimistický pohled, nebo víc negativní. Pardubice vyhrály čtyři zápasy ze šesti. Pokud by stejným tempem pokračovaly do konce sezony, dosáhnou na 103 bodů, což by na konci minulé základní části znamenalo třetí místo. Z něj třeba rozjel svoji hru o trůny Třinec, takže i tohle by znamenalo teoreticky klid. Pokud přesně víte, kam míříte, výkonnost roste, pak bodová úspěšnost 66 % není žádná tragédie. Spíš jde o závětří, kdy neřešíte, jestli si pro semifinále uhrajete přijatelnějšího soupeře, nebo ne. Jste nastavení, že smáznete všechny a šlus.
Ovšem dává i logiku, že fanoušci Pardubic si třeba v zápase se Spartou opatrně pískli. Když soupeři chyběla téměř polovina kádru a Dynamo mělo na marodce pouze Sedláka s Paulovičem, druhá ztráta za poslední dobu působí výstražně. Tím spíš, když blamáž 1:6 v Českých Budějovicích je pořád poměrně čerstvá.
Rozpaky budí, že Pardubice nikoho výrazně nedrtí. Bodují, ale zkrátka se rozjíždějí pomaleji, než čekáte.
