Zlatá hokejka: Bez Jágra by to byl trapas
PETR DIAS - Desátý triumf Jaromíra Jágra ve Zlaté hokejce pořadatele jistě potěšil. Letošní anketa díky hvězdné osmašedesátce tradičně získala na lesku a do pozadí se odsunuly debaty ohledně Davida Krejčího.
Čerstvý vítěz Stanley Cupu s Bostonem se sice objevil v elitní desítce nominovaných. Ovšem také kvůli květnové uzávěrce hlasování neměl šanci nastřádat tolik bodů, aby se protlačil mezi nejlepších.
Jen na vysvětlenou: důvod, proč se hlasování expertů, trenérů a zástupců médií uzavřelo už 23. května, byl čistě „výrobní“. Organizátoři, hokejový svaz a agentura BPA, se nechtěli pouštět do podniku s nejasným výsledkem.
V případě pozdějšího termínu by se jim elitní desítka hráčů dávala fyzicky obtížně dohromady. A z obavy, že se večer hokejových hvězd zvrhne v promenádu příbuzných, raději zvolili jistější řešení.
Přestože se dají argumenty pořadatelů pochopit, nemění to nic na faktu, že to letos jednoduše nevyšlo. Neodpovídající pozice Krejčího, který vedle Stanley Cupu vyhrál jako první Čech produktivitu a ovládl i střeleckou tabulku zámořského play off, anketu devalvovala.
Někdo nad tím možná mávne rukou, vždyť žádná anketa na světě přece není spravedlivá. Navíc by šlo jistě i statisticky doložit, že podobného supervýkonu, jaký předvedl Krejčí, se český hokej dočká až tak za deset patnáct let, takže v nejbližší době žádné trapasy vlastně nehrozí.
Přesto tvrdím, že je potřeba se Zlatou hokejkou, která nese v podtitulku „anketa o nejlepšího hráče sezony“, rychle něco udělat. Nutnost změny přitom až tak nesouvisí s Krejčím, jako spíše s vítězem.
Právě Jágr dával anketě a následně vyhlášení lesk i šmrnc. Když se objevil na předávání, úspěch byl pro pořadatele zaručený. Co ale za dva, tři, možná čtyři roky, až se Jágr skutečně naplno vrhne do práce ve svém Kladně?
Udrží si anketa bez své hlavní hvězdy přitažlivost? Obávám se, že ne. A proto je nutné, aby k rekonstrukci došlo co nejdříve. Aby elitní desítka a především trojice nejlepších opravdu měla skutečnou váhu.
Zásadní změna se musí dotknout především vlastního modelu ankety. Ten stávající, dvoukolový, kdy se poprvé hlasuje už po polovině sezony, není šťastný.
Rozumím tomu, že úmyslem bylo co nejvíce utlumit někdy až euforické hlasování po (úspěšných) šampionátech. V konečném důsledku to však má zcela opačný efekt. Náskok z první půlky totiž zásadně ovlivňuje konečné pořadí.
Nechci jakkoli snižovat výkony hráčů, kteří zazáří na podzim či začátkem zimy. Jestliže ale někdo dotáhne svůj klub nebo národní tým k úspěchu, zasloužil by si minimálně bonifikaci.
Právě rovnostářský dvoukolový systém diskvalifikoval Krejčího víc než květnová uzávěrka. I kdyby hrdina Bostonu nakrásně triumfoval v hlasování po skončení sezony, vzhledem k velké ztrátě po polovině ankety, by se horko těžko vyškrábal alespoň na páté místo...
Navíc je tu ještě jeden aspekt, jenž do pořadí dost výrazně promlouvá. Na šampionátu se protočí minimálně 23 borců, a když k této partě připočítáte další hrdiny z play off, vyjde vám pořádně dlouhý seznam.
To má za následek jediné: nabídka je širší a body se tak rozdrolí na více hráčských kont. Z toho pak profitují zase ti, kterým vyšla první půlka roku.
Druhá změna míří přímo na hráče samotné. I když se prestiž ankety, ve srovnání s až pokoutným předáváním za začátku devadesátých let minulého století, výrazně zvedla, stále to není ideální.
Kdyby totiž hráči brali Zlatou hokejku opravdu jako společenskou akci roku číslo jedna, na níž jednoduše nesmějí chybět, pak by se pořadatelé ankety (svaz i BPA) nemuseli strachovat žádného trapasu v přímém přenosu.
Stačí se podívat do zámoří, kde pravidelně (také) v červnu vyhlašují trofeje NHL. Nikdo z hráčů si nedovolí poslat omluvenku s tím, že odpočívá někde na pláži. Tím by totiž poškodil nejen své jméno, ale i celou soutěž. A takový „zločin“ se neodpouští.
