Jak asi mnozí víte, Kuba Lauko vyhrál Memorial Cup, takovou juniorskou obdobu Stanley Cupu. Díky mému dlouholetému přátelství s ním a s jeho rodinou můžu s čistým svědomím prohlásit, že je to vynikající zpráva pro celý český hokej. Kuba vyhrál v Kanadě nesmírně ceněnou trofej, navíc se stal nejproduktivnějším hráčem finálového turnaje. A přitom málokdo ví, že poslední zápasy odehrál prakticky na jedné noze. Kuba byl talentem už tady doma, ale obrovsky vyzrál při pobytu v kanadské juniorce. Každému bych tuto cestu doporučil. Má před sebou velkou budoucnost.
Zároveň je třeba říct, že jde o velikou reklamu chomutovského hokeje, pro organizaci Pirátů, kde Kuba jako hráč vyrostl. Lauko není zdaleka prvním produktem chomutovské líhně pro NHL, kam teď usilovně klepe na dveře. Kaše, Kämpf, Rutta , teď Lauko… Ten zástup je značný a ukazuje na to, že má smysl v Chomutově hokej dělat na profesionální úrovni. Tak snad se to tam nerozpadne…
Kubu znám od jeho devíti let, měl parádní výchovu od obou rodičů, jeho táta Roman nám v Chomutově dělal vedoucího mužstva, perfektně se o nás staral. A jeho malej capart se kolem nás pořád motal, byl to náš plyšák. Ale viděli jste v něm odmala, jak hokej žere, jak ho miluje. Hned mi bylo jasné, že když mu ta láska vydrží, dotáhne to daleko. Což se potvrzuje.
Na Kubově příkladu se krásně ukazuje, že musíte hokej zbožňovat, musí se vám dostat pod kůži, protože jinak to nemá moc smysl, ten pravý vztah si k němu nevybudujete. Kdo hokej bere tak nějak normálně pro zábavu, nevěřím, že to může daleko dotáhnout, že se to v něm v klíčovém období puberty zlomí a začne na sobě tvrdě makat. Takhle to nefunguje. Buď tu lásku v sobě máte, nebo ne. Platí to nejen pro sport, ale i pro jiná odvětví v životě.
Další Kubovou obrovskou devízou bylo, že jeho táta pracoval roky v hokeji, naprosto přesně poznal, jak to v jeho kuchyni funguje, co kdy dát do hrnce a jak s tím míchat. To mnoha rodičům zoufale chybí a pak to s jejich ratolestmi nezřídka špatně dopadá. To v téhle rodině bylo přesně opačně.
Na Kubovi bylo také brzy vidět, že se nebude štítit bolesti, kterou hokej někdy přináší. Jsou dobré dny i ty horší, kdy se vám nedaří a přicházejí porážky. Pak záleží na vašem charakteru, jak se s tím popasujete. On byl ten kluk, co chtěl být u všeho první, všechno jako první umět a dokázat. Táta mu ukázal cestu, správně ho nasměroval a dobře vedl.
V Chomutově dostal výbornou školu v bruslení, zapracoval na pohybu a teď je to jeho obrovská přednost. Díky někdejšímu postupu Pirátů do extraligy mohl Kuba poznat přístup některých hráčů, kteří to svojí pílí dotáhli do NHL, to ho skvěle motivovalo.
Na místě jsem byl skoro paf. Udělal obrovský progres
Kuba udělal dobře, že ve správný čas odešel do Kanady. Já říkám, že když se chcete uplatnit v NHL, musíte se co nejdřív naučit přemýšlet jako Severoameričan, jako vyspělý, psychicky odolný hráč. V tomhle směru je myšlení Evropana překážkou. Co si budeme povídat, my máme pořád návyky brblat o kouči, remcat, že nás málo hraje, nemá nás rád a protežuje domácí borce. Až časem pochopíte, že tohle uvažování je k ničemu.
V Kanadě vás čeká obrovský boj sám se sebou, s vlastní náturou. Je to boj s určitou pohodlností, proti vlastnímu životnímu stylu, který musíte změnit, abyste se v obrovské konkurenci prosadil a nevracel se s nepořízenou domů. Musíte se naučit být psychicky odolný, makat na 150 procent za každých okolností, dělat lepšího hráče ze sebe i z ostatních. Je to vojna a proces, při němž se z juniora stává chlap. Hodně přitom záleží i na zastupující agentuře, v tomto směru s Alešem Volkem běží vše perfektně.
Kubu jsem viděl během Memorial Cupu naživo a potvrdilo se mi, že má směrem k NHL skvěle našlápnuto. Za poslední rok jsme toho spolu hodně napovídali po telefonu, ale stejně až na místě a v akci si ověříte, zda dobře míněné rady a poznatky vzal za správný konec. Snažil jsem se Kubu nějakým způsobem modelovat. A na místě jsem byl skoro až paf. Kuba udělal obrovský progres.
Posunul se fyzicky, v myšlení, v odolnosti, v seberealizaci. Chápe nutnost dennodenního potvrzování, že on má být ten nejlepší. Stal se z něj komplexní hokejista pro hru na obou stranách kluziště, má neskutečné bruslení, jako jeden z mála českých hokejistů. To je jeho obrovská deviza a výlučnost, z níž bude nadále těžit. Zvedl se i v dalších klíčových dovednostech. Nemá problém přejít jeden na jednoho, má dar připravovat spoluhráčům gólové šance.
Juniorka je malá NHL, pro kluka mezi sedmnáctým a dvacátým rokem je to nejlepší soutěž, jakou mohou projít. Samozřejmě na ni musíte mít výkonnost. Mnoho zdejších kluků se mylně domnívá, že ji může hrát. Na rovinu, nemůže… Musíte mít jistou kvalitu. Kanadská juniorka vám naprosto přesně ukáže, zda máte šanci se do NHL někdy probojovat.
Věřím, že Boston ví moc dobře, co v Kubovi má za hokejistu a bude s ním podle toho nakládat. Ta organizace pracuje perfektně, s maximálním rozmyslem, nepřeplácí hráče, chová se logicky. Kuba se ocitl na velmi dobré adrese.
Autor je bývalým hokejovým reprezentantem, mistrem extraligy
Témata:
NHL, Chomutov, blog, Radek Duda, sport, memorial cup, hokej, Jakub Lauko, CHL, Sport na Heureka.cz
Související články
