Generálka naší osmnáctce nevyšla, skončila pátá, poslední. Klukům nelze upřít snaha, nasazení, ale to je povinnost, nic víc. Nástup kouče Kuby Petra za odvolaného Karla Berana lehce zvedl herní projev týmu, ovšem v klíčových atributech za velmocemi zaostáváme několik světelných let. Potvrdil jsem si jednu věc. Proti našim hraje výborně každý tým, každý protihráč. Pak ovšem ta lepší mužstva nastoupí proti sobě a tam teprve poznáte, kdo je hokejista, kdo ne.
Nemůžu se nezastavit u naší nominace, zarazil mě už její výběr. Naše juniorská soutěž nemá potřebnou kvalitu, přesto na repre akci bereme hráče, který nemá ani bod na utkání. U toho se mi zastavuje rozum, nevidím tam spravedlivý náběr.
Nechci přehánět, ale čtyřicet procent našich hráčů na Turnaji pěti nemělo vůbec být. A je velkým vykřičníkem, že mezi hráči ročníku 2002 byl nejlepší obránce Standa Svozil, ročník 2003. A v závěsu za ním David Jiříček, pozdní nula trojka. Dobře si vedli i gólmani.
Ale pozor, ve Varech si musí vzít do parády Honzu Bednáře. Ať tam nekoukají na své potřeby, nýbrž na jeho, aby tam po dvaceti letech znovu vychovali pořádného hráče pro NHL.
Co se jarního mistrovství světa týká, trenéři musí začít poctivě hledat další hráče. Zhruba deset kluků, adeptů nominace někde po světě určitě bude. Ale to se vracíme k propracovanému skautingu, který na svazu neexistuje.
Znovu se potvrdilo, jak špatně jsme na tom v bruslení a s kvalitou střely, s její razancí. Srovnání techniky zakončení u Američanů, Švédů, Finů a našich, to je jiný svět. Oni vysílají skutečné mordy, my pálíme svoje žblabuňky. Až jsme si s lidmi, co tomu rozumí, na zimáku říkali, jak dlouho s námi Švédové a spol. budou hrát, když Švýcaři a už i Němci jsou na tom v řadě dovedností lépe.
Bavíme se tu o kategorii do osmnácti let, kde máte šanci něco na hráčích zlepšit, ale zásadní problém se udál mnohem dříve. V klubech a před řadou let, v žácích. Na osmnáctkách pak vidíme, jak špatně jsme s nimi zacházeli, jak špatně jsme je učili pohybu na ledě a dalším dovednostem.
Když je vám nějakých třináct let, není úplně zásadní, kde hokej hrajete. Jestli v Praze, v Klášterci, v Šumperku nebo v Opavě. Zásadní je osoba trenéra, s nímž pracujete zejména na bruslení a na dovednostech s holí.
Mělo by to fungovat takto: v přípravce pilujete bruslení, jako mladší žák byste měl pracovat na ovládání puku, aby vám nepřekážel, při přechodu do starších žáků musíte umět výborně bruslit, hrát s pukem a postupně začít pilovat střelu, její razanci. Tak, abyste po nástupu do dorostu měl tyhle atributy propojené. S tím přijde ruku v ruce hokejové cítění. V dorostu pak začnete makat na svém fyzičnu, na síle, plus vedle toho zdokonalujete dovednosti.
Jenže jaká je u nás realita? Nenaučíme se pořádně bruslit, nemáme potřebnou práci s hokejkou, nemáme střelbu. A chceme to dohánět v sedmnácti letech, když to všichni ostatní mají dávno zautomatizované. Klukům opravujeme základní věci ve věku, kdy se má makat na úplně jiných záležitostech. My to jedeme úplně obráceně. Narazil jsem teď na klub, kde dvanáctiletí kluci dřou dvakrát, třikrát denně fyzičku, proč proboha? To se někdo zbláznil.
Jde i o samotné kluky, kteří málo chtějí. Teď je otázka, jak dalece jim to vyčítat. Jsou mladí a neuvědomí si, že pracují málo. Udělají, co jim trenér řekne a jdou domů, nevědí, že to na svět nemůže stačit. Pokud se však podívají na video, musí vidět ten diametrální rozdíl mezi námi a ostatními. A něco s tím dělat. Doby, kdy jste měl ruce a neměl bruslení nebo obráceně, a přesto to stačilo, je dávno pryč.
Témata:
reprezentace, blog, Radek Duda, sport, hokej, MS do 18 let, Praha, NHL, bruslení, Opava, Karel Beran, Šumperk, Sport na Heureka.cz
Související články
