Návrat do Jarolímových časů. Porážka v Kosovu důsledkem bezduchého výkonu
Česko žije v době, kterou ovládá basketmánie. Národ sleduje fantastickou cestu party vysokých chlapů na mistrovství světa. Je v úžasu z odhodlání, pracovitosti a víry ve vlastní schopnosti souboru okolo Tomáše Satoranského. Sobotní skládka Brazílie byla v tomto ohledu učebnicová. Jestliže fanoušek očekával podobnou laskominu od fotbalové reprezentace v Kosovu, musel se štípnout, zda se mu nezdá, jak nepochopitelně od sebe mohou být vzdálené dva výkony v kolektivním sportu.
Pokud si odmyslíme propadák v Anglii, která je však o pár herních úrovní jinde, šlo jednoznačně o nejhorší zápas pod vedením trenéra Jaroslava Šilhavého.
Vzpomínáte, jak se reprezentace prezentovala pod předchozím koučem Karlem Jarolímem? S nejasným taktickým plánem, se zoufale pomalým přechodem do útoku a s prapodivnou součinností v obraně. Rok se sešel s rokem a národní tým vystřihl to samé – v mnoha ohledech naprosto ničemné - představení v Kosovu. Porážka byla důsledkem velmi slabého a bezduchého výkonu. A to ve všech řadách.
Místo, aby Češi rychlým a agresivním pojetím nutili nekompaktní obranu Kosova k chybám a vystavovali ji do neřešitelných problémů, spoléhali na pomalou kombinaci bez nápadu. Nabídka neexistovala, sprintové náběhy jen výjimečně. A tak se dokola odehrával stejně tristní příběh – nenápaditá rozehrávka, čas od času ztráta míče a brejkové nájezdy soupeře. Za celé utkání nikdo nebyl schopný dodat reprezentaci emoce, naštvat se, seřvat všechny okolo, ať se proberou z nepochopitelné letargie.
Ano, český tým měl velké příležitosti, ale spíše až ke konci utkání, kdy musel přepnout do krizového režimu. Tohle ale jako argument, že to vlastně tak špatné nebylo, neobstojí.
Problém je, že v roční éře Jaroslava Šilhavého byl kladen důraz na každičký detail. Na správnou tvorbu nominace, na vytvoření pevné páteře základní sestavy, pracně se budovala pozitivní atmosféra tolik poničená v předchozí světové kvalifikaci. Výsledkem byl zlepšený herní projev, s tím přišly ruku v ruce i výsledky. Slušná vystoupení v Lize národů, dva červnové trumfy v kvalifikaci.
Výsledek, ale především neodpovídající výkon v Přištině, vrátil téměř vše do stavu nula. Možná ještě níž, jelikož Česko se ocitlo vzhledem k vývoji skupiny pod nesmlouvavým tlakem. Jestliže neuspěje ani v úterý v Černé Hoře, bude situace kritická.
Návod k odpálkování černého scénáře je jednoduchý: přijměte mentalitu basketbalové reprezentace. Se vším, co to obnáší.
