Reprezentaci zase můžete mít rádi. Ale má to své podmínky
Deset minut poté, co Zdeněk Ondrášek vstřelil nejslavnější gól kariéry, jsem sestupoval po schodech do edenských garáží na rozhovory s hráči. Co mi běželo hlavou? Že tohle je přesně ten zápas, který může být jakýmsi předělem ve vnímání české reprezentace širokou veřejností. Národní tým nadělil vítězstvím nad Anglií fanouškům zážitek, na jaký čekali dlouhé roky.
Bylo by doslova pošetilé v příštích dnech, týdnech a měsících nechat vyprchat z národa atmosféru vzájemné sounáležitosti. Vztah s fanouškem je potřeba budovat. Opečovávat poctivým výkonem s ukázanou přidanou hodnotou na hřišti. Obzvlášť v době, kdy jsou vztahy z pochopitelných důvodů poněkud chladnější a odtažitější. I proto se na špičkový světový tým s mnoha hvězdnými borci v sestavě jen složitě prodávaly vstupenky. Eden se nakonec stejně nezaplnil.
Což názorně ilustruje poničený vztah fanoušků nejen s českou reprezentací, což v tomto případě nejvíce bilo do očí, ale ostatně s celým fotbalovým hnutím. S nedůvěřivými figurami na svazu, s podivně řízenou komisí rozhodčích, s celkovou atmosférou strachu na všech úrovních.
Ostatně, takhle je to v Česku dlouhá léta. Od Košťála přes Peltu po Berbra s Malíkem. Ale byly časy, kdy právě reprezentace dovedla vzbudit v lidech radost, nechala je spatřit krásu fotbalu, vyvolala v nich pozitivní vibrace, emoce šly na povrch. Pak se na všechny problémy zapomínalo mnohem snáz. Zůstaly vzpomínky a prožitky. Lidé byli navzdory výše zmíněnému hrdí na český fotbal.
Ten samý pocit, zcela proti předpokladům, měli o páteční noci. Potlesk ve stoje, dlouhé loučení s vítěznou partou, uznalé výrazy ve tvářích... Takhle to přece bývávalo dřív? Scény deset a více let staré se opakovaly.
Ano, vážně věřím tomu, že křehký vztah fanoušek versus reprezentace může vstoupit po skvělém vystoupení proti Anglii do jiné dimenze. Zda se tak opravdu stane, to ale záleží jen a jen na hráčích a má to tři celkem zřejmé podmínky:
Už nikdy nesmí reprezentace dopustit trapas podobný tomu v Kosovu.
Už nikdy nesmí reprezentace nabídnout absenci nasazení, vášně, pracovitosti a zodpovědnosti. V pátek se ukázalo, že tým tyhle vlastnosti má. Jestliže je plně vloží do boje, může být hodnotným soupeřem i pro formát typu Anglie.
Už nikdy nesmí reprezentace podlehnout chiméře, že jim je ze všech stran (snad i záměrně) ubližováno a že kritika je nezasloužená. Naopak zpětná vazba, zejména od fanoušků, by měla být u každého sportovce či kolektivu samozřejmostí.
Pokud dojde v dalších měsících ke splnění těchto podmínek, pak
se klidně může stát, že národ začne mít Šilhavého partu znovu opravdu rád. A to by bylo ještě mnohem větší vítězství než to nad Anglií.
